TIM A DIM II-2

Tim a Dim se prodrali porostem na konec lesa, před nímž bylo pole, za kterým se nacházelo několik stavení.

„Tam by mohli bejt Němčouři. Ty dva co jsme zabili možná právě votamtud přišli,“ řekl Dim.

„Tak to zjistíme! Támhle je posed pro hajnýho. Z něho bude dobrej výhled do širokýho vokolí,“ pronesl Tim a rychlou chůzi k němu došel.

„Hele, sundej si ze zad radši tu vysílačku. Ten posed nevypadá noc bytelně,“ ozval se Dim.

„Já právě chci z něho navázat spojení s našima,“ řekl Tim a začal lézt po dřevěném žebříku. Tim rychle počal kynklající žebřík přidržovat a zároveň s obavami hleděl na Tima.

„Už budu skoro nahoře!“ vyhrkl záhy Tim, přičemž se ozvalo křupnutí. Vzápětí se ozval výkřik, během něhož Tim za jekotu začal sjíždět po žebříku dolu. Současně rupaly další příčky a za několik vteřin zkoprněle hledící Dim pocítil tvrdý úder a ocitl se na zemi.

„Jééé Dime, von ten žebřík nevydržel!“ mínil Tim, který ležel a pod ním se ve stejné poloze nacházel Dim s protáčejícími se panenkami.

„Já ti říkal, abys na něj nelez!“ vysoukal ze sebe Dim, když Tim vstal.

„To by se stalo i tobě!“

„Já bych na něj určitě nelezl s vysílačkou na zádech!“

„Ale my se musíme rozhlídnout po kraji.“
„To máš pravdu! Proto na ten posed vylezu já!“
„Ale jak?“

„Prostě vyšplhám!“ vyhrkl Dim a za okamžik počal šplhat po jednom dřevěném sloupu posedu. Netrvalo mu to dlouho a ocitl se v horní části posedu. Na něm se postavil, přiložil si k očím dalekohled a přes něj se pozorně zadíval do krajiny.

„Tak co vidíš?“ ozval se tázavě Tim.

„Krajinu!“

„A co v ní?“

„Pole, stromy a stavení!“

„A co ještě?“

„Už nic jinýho.“
„To se určitě díváš blbě. Já se taky podívám!“ vyhrkl Tim a vzápětí hbitě lezl na posed. Ten se přitom začal kývat a Dim se rozkřičel.

„Vokamžitě přestaň lízt!“

„Už jsem u tebe!“

„Ty ses zbláznil!“

„Všechno je v pohodě. Puč mi ten dalekohled!“ řekl Tim, když se postavil vedle Dima. To už se posed ještě více rozkýval a Dim se začal křečovitě držet jeho okraje.

„Já si Dime připadám jako na rozbouřeným moři,“ pronesl Tim a přiložil si dalekohled k očím.

„Ten posed nevydrží!“

„Ještě nepadááá!“ vyjekl Tim, přičemž se ozvalo mohutné rupání a praskání. Poté se posed zhroutil na zem, na které vznikla hromada trosek.

„Jééé Dime, von fakt nevydržel,“ ozvalo se zpod prken.

„Já ti říkal, abys na něj nelez!“ vyhrkl Dim, který se křečovitě držel větve. Ta vzápětí rupla a on dopadl za výkřiku do trosek posedu.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI