Proč útěk?

Ahoj, jedná se o seminární práci na předmět ,,Metody a techniky sociologického výzkumu I.". Šlo o to vymyslet od počátku téměř do konce sociologický průzkum. Jedná se o metodu kvantitativní, čili se pracuje s pouhými ,,tvrdými" daty, tedy se realita zjišťuje pomocí dotazníku. Výhoda tohoto postupu je, že se dokáže sezbírat velmi mnoho dat, nicméně se tímto ocitneme jen na povrchu, nejdeme do hloubky. Postup je deduktivní, tedy že se přečtou odborné články, z nich se vyvodí zkoumaný problém a z něj otázka. A aby se mohla nějak posoudit, vytvoří se hypotézy, které se operacionalizují(definují se užívané termíny). Dále se pokračuje tvorbou výzkumného vzorku(koho budu zkoumat) a dotazníku, čímž seminárka končí. Vím, nejedná se o umělecké dílo, důvodem publikování je seznámení Vás s problematikou sociologického průzkumu. Jsem sice pouhý student, ale víceméně takto to probíhá v praxi. Práce byla schválena. Děkuji za Váš čas.

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně                                Fakulta Sociálně-Ekonomická

 

 

 

 

 

Metody a techniky sociálních výzkumů I.

 

 

 

 

 

 

                                   Proč útěk?

 

 

 

 

 

 

 

 

Petr Zavřel                                                                                                         29.5.2009

 

Anotace I.

MATĚJČEK, Z. (2007):  Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál.

            Kniha obecně upozorňuje čtenáře, rodiče a vychovatele na každá úskalí výchovy dítěte s ohledem na jeho životní vývojové etapy. Základní otázka, která celý text spojuje, by se dala definovat jako: ,,Co by rodiče neměli při výchově dětí promeškat a pro co je kdy vhodná doba?“ Závěrem, kniha není koncipována jako vědecké pojednání, ale jako poučný apel na příslušníky primární skupiny dítěte.

Anotace II.

MATĚJČEK, Z. (1992): Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN.

            Pojetí této knihy je uzpůsobeno potřebám budoucích pracovníků v poradenství, čehož je docíleno autorovými zkušenostmi z tohoto oboru. Nedalo by se říci, že autorovým cílem je popsat tuto tematiku a nastavit obecnou pravdu, ale spíše jde o naznačení cesty, kterou by se měl budoucí pracovník vydat.

Anotace III.

MATĚJČEK, Z. (2007): Co děti nejvíce potřebují. Praha: Portál.

            Tento text opět staví rodinu do pozice nejnutnější skupiny pro zdravý vývoj dítěte. Tedy, snaží se odpovědět na otázku, co malé dítě nejvíce potřebuje. Odpověď na tuto otázku je prostá a složitá zároveň – děti ze všeho nejvíce potřebují jistotu ve vztazích k lidem z nejbližšího okolí - rodinu.    Nejvíce jsem se věnoval kapitole Riziko. Již název napovídá, že se tato část věnuje potenciálním zdrojům konfliktů, rizikovým situacím a pojmům  ,,rizikové dítě“ a ,,rizikový dospělý“,  což jsou ve zkratce termíny, které říkají, že se nějaký faktor se odchyluje od normálu, čímž ve výsledku vznikne zdroj napětí, který má následný dopad na celou rodinu.

Podpůrná literatura využitá k tomuto výzkumu:

            IV.      KELLER, J. (1997): Úvod do sociologie. Praha: Slon

            V .       NAKONEČNÝ, M.  (1999): Sociální psychologie. Praha: Academia.

Jedná se o texty, které jsou úvodem do studií sociální psychologie a sociologie. Zaobíral jsem se především kapitolami Socializace, v níž se především vysvětlují počátky a procesy socializace, kteréžto popsání zapadá do mého výzkumu.

Propojení a reflexe k textům

            Ačkoli všechny mé hlavní texty pocházejí od stejného autora, nemohu říci, že jsou stejné a že nahlíží na problém totožným způsobem. Na první pohled se může zdát, že hlavním pojítkem všech prací je výchova dětí, nicméně, mezi řádky je jasně patrno, že vše se odvíjí od rodinného prostředí. Jak výchova, utváření dítěte, tak socializace. Přišlo mi tedy, že dítě je pod ,,taktovkou“ svého prostředí, což dále později rozvedu.

            Druhým nejpodstatnějším znakem všech textů jsou reflexe autora samotného k problematikám, s čímž se zároveň prolíná autorova nesmírná (dle mne) zkušenost s těmito tématy. Což je mimochodem důvod, proč jsem z tohoto autora čerpal. Ano, jistě je nešťastné, že čerpám pouze z jednoho autora, tedy že nemám srovnání s jinými pohledy na věc. Nicméně si myslím, že kdybych měl onen rozhled, tak bych naopak postrádal hloubku, jelikož bych sice měl kvantum různorodých textů, ale prakticky bych o jejich podstatách, myšlenkách apod. nevěděl zhola nic bližšího. Tedy, má volba pouze jednoho autora – profesora - je záměrná, a to tedy z toho důvodu, abych si mohl být alespoň trochu jistý v tom, co tvrdím a jaký má moje dedukce základ.  Na okraj bych uvedl, že ačkoli je míra autorovy invence a osobních příspěvků vysoká, stále se jedná o odborné práce, které vycházejí a jsou podloženy jinými odbornými texty.

            Nedalo by se tedy hovořit o tom, že zdroje mých informací jsou totálně rozdílné, ale bylo by dobré uvést nejpodstatnější odlišnost všech tří prací. Tou je, dle mého, zaměření na čtenáře. Přeci jen, texty I a III jsou určeny spíše pro rodiče, na rozdíl od druhého, který je určen více pro pracovníky v oboru rodinného poradenství.

            Závěrem bych chtěl dodat, že jsem velmi pozitivně hodnotil autorovu ,,averzi“ vůči předem nastaveným pravdám, tedy že se autor nechce přesvědčit čtenáře o své, jediné a nejsvětější pravdě, ale snaží se čtenáři ukázat cestu, po které by se mohl eventuelně ubírat. A pokud bych byl dotazován na nějaký nedostatek, tak bych zmínil, na můj vkus, přehršel vykřičníků. Ano, toto je samozřejmě nepodstatné, ale nic jiného mé laické oko nenašlo.

Citace

,,Ukázalo se, že existují určité základní psychické potřeby dítěte, které musí být v náležité míře uspokojovány, aby se dítě mohlo vyvíjet po duševní stránce zdravě a společnosti k užitku.“ (Matějček 1992: 28)

,,Charakteristickým znakem rodinné výchovy je vytváření hlubokých a trvalých citových vztahů mezi dítětem a jeho vychovateli.“ (Matějček 1992: 29)

,,Pro rodinu je typický interakční model výchovy. Dospělý vychovatel je také vychováván svým vychovávaným dítětem.“ (Matějček 1992: 32)

,,Pro nás je zvláště důležitý poznatek (empiricky i zkušenostně dobře ověřený), že porucha v jednom prvku, v jedné části, v jednom subsystému se nutně projeví ve funkci celku“ (Matějček 1992: 34)

,,Změny, k nimž v rodinném systému dochází, jsou v zásadě kontinuální (pozvolné) a diskontinuální (náhlé).“ (Matějček 1992: 35)

,,Může ovšem dojít j ke kumulaci kritických událostí a následných stresů.“ (Matějček 1992: 36)

,,Osobnost rodičů rozhodujícím způsobem přispívá k utváření sociálního a emocionálního klimatu v rodině.“ (Matějček 1992: 60)  

,,Děti jsou nevinné v tom smyslu, že nemohou za to, jaké jsou, nebo že se s nimi děje něco, co není v jejich moci, nebo že se projevují tak, a ne jinak. (Matějček 2007: 27)

,,Riziková situace vzniká i jinými ztrátami v rodině než jen rozvodem – například úmrtí“ (Matějček 2007: 31)

,,Musíme nutně počítat s tím, že děti mají sklon ke krajnostem v názorech a postojích, že věk u nich vyhraňuje některé příznivé i nepříznivé vlastnosti.“ (Matějček 2007: 44)

,,Produktem socializace jsou instrumentální vzorce chování – účelové způsoby získávání odměn a vyhýbání se trestu.“ (Nakonečný 1997: 61)

,,V průběhu socializace se ustavuje určitá rovnováha mezi adaptací a seberealizací.“ (Nakonečný 1997: 72)

,,Základním nástrojem primární socializace je rodinná výchova, resp. sociální interakce v raném věku dítěte, jejichž povaha vytvářejí základy osobnosti, zejména je to míra citového nasycení, či nenasycení, resp. vytváření citových vazeb.“ (Nakonečný 1997: 61)

,,Univerzálním kulturním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti je proces socializace. Cílem je zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny. Toho lze dosáhnout tehdy, přijme li jedinec za své nejen vědění, ale i hodnoty, normy a měřítkové kultury.“ (Keller 1999: 34)

Sociální problém

            Takže, jak to všechno začalo? Zpočátku jsem měl k dispozici pouze texty I a III, ze kterých jsem vyčetl, že rodina má naprosto nezastupitelný vliv na formování dítěte. A jakmile autor začal tvrdit, že útěk z domu je aktem úzkosti dítěte (Matějček 2007), hned mi za pomoci výroku o neopomenutí každé fáze vývoje dítěte a kapitoly Riziko (Matějček 2007) mi na mysl vyvstalo takové myšlenkové pozastavení se nad tím, proč dítě uteče z domu, byť je ve stavu úzkosti, když je ve své podstatě (dle výchozích textů) na své prostředí a na žití ve svoji primární skupině ,,zvyklé“. A tak jsem si na pomoc přibral text II, abych blíže poznal, co a jak v rodině funguje, s čím jsou problémy a jak je řešit. To by byla první část; následně jsem musel podložit tezi o ,,zvyklosti“ na prostředí. Proto jsem přibral další literaturu. V tomto případě jsem naopak chtěl dva různé pohledy – v případě IV. se jedná o stránku společenskou (dítě«»rodina/socializace«okolí) a v případě V.  jde spíše o stránku psychickou a interakční (dítě«interakce/příčiny nějakého jednání»rodina/socializace). Dle mého názoru jsou oba dva pohledy správné, jenom záleží na míře ,,sociálna“, tedy jak moc jsou v nich přítomno okolí či vlastní psychické dispozice jedince. Může se zdát, že psychologie se do sociologického výzkumu moc nehodí, ale sociální psychologie z velké části vychází právě ze sociologie.

            Chtěl bych dodat, že ačkoli vycházím z mnoha materiálů, stále se chci věnovat pouze jednomu problému, nechci se odchýlit od dané cesty a nechci odbočovat. Osobně by mi nepřišlo férové, kdybych měl vycházet jenom ze dvou článků a vyvodit nějaké teze, o jejichž podstatě vím jen z pár vět, čímž bych se velmi pravděpodobně vlezl na velmi tenký led.

            Ano, sice se zabývám problémem útěku z domu, ale nemám zde přímo k tomuto tématu speciální literaturu. Opět schválně. V minulosti jsem se dostal k mnoha článkům o útěcích, a téměř vždy mi přišlo, že článek, ať je jakkoli odborný, jednoznačně určuje viníka, tedy jednou to je puberta dětí, po druhé neschopnost rodičů, jindy týrání, špatné výchovné prostředí. Ano, jsem nevzdělanec, ale takovéto jednoznačné určení ,,viníka“ mi přijde jak nespravedlivé, tak jako opovrhováním rodinným systémem, přeci pokud v rodině probíhá nepřeberné množství procesů, tak buď nastala obrovská změna nebo chyba musí být v celé soustavě  procesů a ne v jednom článečku. A také chci být nestranný, mám-li rozhodnout.

            Dle mého soudu stojí za útěkem z domova obrovská změna v rodinném prostředí, která je natolik silná, že dítě je donuceno domov opustit (a tedy i víceméně náhlá= myslím, že pokud v rodině není něco dlouhodobě v pořádku, je spíš tendence to skutečně vyřešit – vlastní zkušenosti) – přeci pokud je člověk zvyklý (socializovaný) na své prostředí (jak jsem pochopil z textů -ad citace), nemá důvod odejít.

            Tedy mým cílem NENÍ URČENÍ viníka, ale pokusit se ODHALIT kardinální ZMĚNU (pokud existuje), která způsobí odchod dítěte z prostředí, které má na něj nezastupitelný vliv, z prostředí, které je pro něj (relativně) životně důležité.

Výzkumná otázka

 

                        Co za změnu způsobí odchod dítěte z domu?

 

Hlavní hypotéza

 

                        Útěk dítěte z domu je přímý důsledek kardinální                        změny v jeho primární skupině.

 

 

Pracovní hypotézy

                        Útěk není samovolným jevem.

                        Útěkem se dítě chce vyrovnat s nově vzniklou změnou.

                        Dítě nechce potrestat útěkem rodiče.

                        Změna, která způsobí útěk, je náhlá.

                        Pokud  rodina plní svoji obvyklou funkci, nemá dítě důvod utéct.

Operacionalizace

Útěk z domova – Pokud autor mimoděk použije tento termín, tak dle mého názoru, je použit v kontextu citového vypětí dítěte, tedy že dítě neví ,,kam dál“ a je v úzkých, tak uteče. S tímto souhlasím a tak chápu ve svém výzkumu. Myslím, že doba, po kterou je dítě mimo domov, není podstatná. Důležitý je fakt, že skutečně pod nátlakem změny opustí své přirozené prostředí.

Dítě – V textech není blíže řešen věk, ale je patrné, že se jedná o rodinné členy nižšího věku než 18 let. Souhlasím, nicméně myslím, že utéct může klidně i starší ,,dítě“. Musíme ovšem mít na paměti, že člověk je dítětem ve smyslu zákona, pokud nemá trvalý zdroj příjmů a rodiče ho vyživují a zároveň se nejedná o akt ,,vylétnutí z hnízda“.

Kardinální – podstatná

Primární skupina – rodina – skupina lidí (ev. jeden rodič), do které se člověk narodí (eventuelně je do ní adoptován) a je skrz její výchovné procesy socializován. Na okraj, přemýšlel jsem, zdali jako další pracovní hypotézu položit přimknutí dítěte do jeho primární skupiny (tedy, že je zvyklé na své prostředí), ale na konec docházím k závěru, že to je spíš konstatování (fakt) než předpoklad pro potvrzení.

Samovolný jev – dítě neuteče jen tak pro zábavu, ve smyslu: neřekne si ,,nemám co dělat, uteču“

Změna – náhlá situace oproti normálu, která dítě vychýlí z jeho duševní rovnováhy, může ho stáhnout až na dno, do depresí.

Obvyklá funkce rodiny – vyživovací povinnost, výchova, zabezpečení, sociální kontakt atd.

            Vyvstává otázka, co se stane, když nepotvrdím nebo se mi nepodaří potvrdit hlavní hypotézu. Je to možné, protože se pokouším dívat na daný problém z jiného úhlu pohledu.  Nejspíše by to znamenalo, že negativní situace v rodině na dítě dlouhodobě působí, až vygraduje útěkem. Možná se teď ukazuje, že jsem nečetl literaturu k tomuto tématu, ale jak jsem řekl, chci být nestranný.

Výzkumný vzorek

Komu:         pracovníci Orgánu sociálně-právní ochrany dětí        

Kde:              ideální by byla celá ČR, ale proveditelné by bylo cca ¼ pracovišť

Forma:        osobně předaný a vybraný dotazník

Počet respondentů:               minimálně 100

         Dlouho jsem uvažoval nad tím, komu ten dotazník vlastně ,,šoupnout“. Jestli dětem, které utekly, nebo rodičům, kteří mají zkušenosti s útěkem svých dětí. Dokonce mě napadlo zainteresovat obě tyto skupiny a navíc bych si přibral prozkoumání zpráv pracovníků OSPODu o každém dítěti, které uteklo. Jenomže, při aplikování prosté logiky na lidské chování jsem dospěl k názoru, že každá strana bude hájit své stanovisko, svou pravdu o tom ,,jak to vlastně všechno bylo“.  Děti budou říkat, že za vše mohou rodiče nebo se jim ,,prostě chtělo zdrhnout“, rodiče budou nadávat nad nevychovaností svých dětí a láteřit nad dnešní dobou, kdy mládež na své chlebodárce kašle, což by si oni nikdy nemohli ke svým rodičům dovolit. A zprávy sociálních pracovníků? Podle mého názoru jsou oficiální zprávy velmi ovlivněny jak tlakem prostředí, tak profesní etikou. Přeci jen, málokdo napíše do oficiálního sdělení, co si skutečně myslí. Proto tedy volím pouze pracovníky OSPODu, přičemž forma dotazníku je dle mne nejlepším řešením – je anonymní, takže by pracovníci mohli říci, co si doopravdy myslí, tedy vycházím z jejich zkušeností.  Osobně předaný a vybraný z toho důvodu, abych měl co nejvyšší návratnost.

          

Otázky k výzkumnému vzorku

1.     Jste muž / žena

2.     Počet let praxe na OSPODu     …………….

3.     Orientační počet dětí, které utekly z domova (za dobu Vaší praxe) …….

4.     Orientační průměrný věk dětí, které utekly z domova …..

5.     Vzdělání ……………..

 

Dotazník

1.     Byl u nadpoloviční většiny útěk z domova předem plánovaný?  A/N

2.     Chtěla nadpoloviční většina dětí potrestat rodiče /pomstít se/ oním útěkem?     A/N

3.     Předcházela u nadpoloviční většiny útěků dětí smrt v rodině?    A/N

4.     Předcházel u nadpoloviční většiny útěků dětí rozvod rodičů?     A/N

5.     Byla většina dětí dlouhodobě spokojená či nespokojená (uveďte důvod proč nespokojená) s rodinnou situací?

  A) spokojená                          B) nespokojená                                                                                                                                   …………………………………

6.     Chtěla se většina dětí vrátit po nějaké době od útěku zpět domů? Pokud ne, proč?

  A) ano                        B) ne

                                                             …………………………………

7.     Byla podle Vás většinou zanedbávána rodinná péče? Pokud ano, v čem nejvíce?

 

…………………………………………………………………………………..

8.     Myslíte si, že útěk byl většinou následkem pubertálního bouření hormonů?

  A) určitě ano B) spíše ano C) spíše ne D) určitě ne

9. Z jaké části útěků všech dětí sehrávalo vliv špatné vysvědčení? Zakroužkujte.

  10%     20%     30%     40%     50%     60%     70%     80%    90%     100%

10.  Myslíte si, že v mnohých případech se rodinná struktura přetransformovala? Tedy vznikly či zanikly vztahy, nový člen rodiny…? Pokud ano, co?

            ………………………………………………………………………………        

11.  Stýskalo se většině dětí po rodičích ( v době útěku) ?      A/N

 

12.   V kolika procentech rodin docházelo k týrání/zneužívání dětí? ………

 

13.  Kolik procent dětí se bálo trestu za útěk? …..

 

14.  Přetrvala u většiny dětí situace, která způsobila útěk? A/N

 

15.  Orientačně, v kolika případech uteklo dítě více než jednou? …..

 

16.  Děkuji.

 

Použitá literatura:

 

KELLER, J. (1997): Úvod do sociologie. Praha: Slon.

MATĚJČEK, Z. (2007): Co děti nejvíce potřebují. Praha: Portál.

MATĚJČEK, Z. (2007):  Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál.

MATĚJČEK, Z. (1992): Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN.

NAKONEČNÝ, M.  (1999): Sociální psychologie. Praha: Academia.

---