/fólin slouly dvouma prstama/

Děkuji za jakýkoliv přínosný komentář. Beze jmen a uvozovek jsme to napsal vědomě.

Přimkává se k ní v tom úmorném vedru ze zadu, rukou jí zajíždí za kalhoty a kalhotky, tiše jí brouká do vlasů melodii ohrané písničky z radia.
Ona se prohýbá v zádech, rozkročuje se, přivírá oči, které zároveň upírá na spolupracovnici u stolu, která se usmívá.
Za okamžik ale odhazuje pracovní nástroj na desku stolu a volá na dvojici která se do sebe vpíjí: Helé vy dva, co je to tam! Já se, hele, radši ani nedívám!
Dívka odskakuje od mladíka za jejími zády, směrem k pohoršené spolupracovnici natahuje ruku, jejíž prsty spojuje do O a dvěma prsty druhé ruky v něm rychle pohybuje tam a zpět,. Zároveň přátelským tónem ženě za stolem odpovídá: ÁÁáách, nejlepší je to dvouma prstama.
Mladík si otírá vlhké prsty o pracovní kalhoty, když do dílny vbíhá další žena a říká: Tyvole, šéfka přišla! Fofrem něco dělejte!

Šéfová s návštěvou z O2 prochází mezi skleslými a mlčky pracujícími zaměstnanci a poukazuje na výrobky dílny. Až na mladíka, který si ostentativně strká k polibku ony dva prsty tak, aby to dívka vedle něho sedící viděla, působí celé osazenstvo dílny pokorným dojmem na smrt odsouzených.
Muž z O2 se z prašného prostředí dílny rozkašlává, za oknem září svět v letním slunci.

Nó, tak ten měl určitě chřipku, dneska je toho plný město... odtuší jedna z pracujících žen, když návštěva odchází a všichni na dílně uvolněně vydechují.

Ále to je ještě pohoda! Počkejte na podzim... říká s úsměškem muž u stolu a položí dlaně rukou na sebe.
Takhle! Normálně takhle pohodově se zmrcnou ty dvě chřipky. Prasečí s tou normální podzimní a PÁK TO TÉPRVE ZAČNE ! KAŽDEJ ČTVRTEJ pujde do kelu. ... jenomže já budu při svý smůle určitě ten třetí, to je mi jasný...
Ale prosim tě, nestraš zas. Prej kdyby tó, tak už by to dávno začlo... Pokouší se hovor na dílně v dobré obrátit žena sedící na otočné židli.
Jiná ustává v práci a zamyšleně říká: Mně by asi vadilo umřít na prasečí chřipku... Na mexickou by to už bylo lepší, teda né, že by to bylo nějaký terno, ale přece jen je to lepší...
Líp to zní, jedna by si pak nepřipadala jako prase... souhlasí ta na otočné židli.
Nemohli byste se bavit o něčem jiným? ptá se kdosi.
Jak tuhle kolega říkal, že by mohl na pandemickou chřipku umřít každý čtvrtý obyvatel Země... To mi připomnělo můj oblíbený rozhlasový pořad Toulky českou minulostí. Tam bylo zmíněno, že za morových ran platilo pravidlo, aby při spalování mrtvol bylo minimálně každé třetí tělo ženské, neboť je tučnější a lépe hoří... přihazuje starší pán z rohu.
Nójo, vod vás to sedí...
Však vy byste taky hořel dobře...

AŤ TOHO NECHÁ, VON NÁS ROZPOČÍTÁVÁ zavřeští dívka u stolu a s hřmotem povalovaných výrobků vstává, aby unikla prstu mladíka, který své spolupracovníky rozpočítává na ty, kteří pandemické ráně statisticky uniknou a na ty, kteří neuniknou.
Ále tak toho nech, vždyť vidíš, jak se... pokouší se mladíka od dalšího rozpočítávání odradit vedle sedící žena.
Ale mladík prstem a sotva znatelným pokyvováním hlavou dívce naznačuje, že ano, že  právě ona je ta čtvrtá, že s tím se už nedá nic dělat.
Seš HNUSNEJ, ještě se mě někdy zkus dotknout...

Ve dveřích dílny se ojevuje postarší žena s velikou látkovou taškou a sklesle říká: Tak jsou pryč... Já jsem na to ale neměla, musel je tam vodvíst syn a dcera řvala jak...
V odpověď se jí dostávají utěšující komentáře, neboť kausa ženinyných psů je už delší dobou na dílně bedlivě sledována.
Já si to nikdy nevodpustim, to už je mi jasný, ale snad si je zas budu moct vzít zpátky... My neměli už ani na žrádlo pro sebe, dál to nešlo...
Kdyby jen tolik nekouřila... ozývá se odkudsi.
Mladík natahuje prosebně ruku pod stolem, aby dívku vedle sebe smířlivě pohladil po noze, ale ta jako náhodou spouští ruku s ostrou jehlicí, která se mu zabodává do prstů. Mladík ani nesykne, jehlici si vytahuje z prstu a pokorně ji pokládá dívce na stůl, jakoby jí nabízel ruku ke druhé ráně. Dívka jen opovržlivě sykne, ale mladíkovu ruku na svém stehně již ponechává.
To bude pro ně jen taková jako změna, v některejch útulkách se maj psy docela dobře, slyšel jsem... snaží se ženu s taškou rozveselit pán z koutu.
Já se jenom bojim, že než nám ty... No, radši... No, že mi je tam prostě utratěj, než zas dostanem vejplaty. My už třetí den loupáme ty slunečnice.

---