Kouř vzpomínek

Nacpu si fajfku pomalu,

hezky až po okraj.

Počkám až studený modrý kouř, 

naplní

místnost.

Vzpomínky přijdou sami

Neklepou,

ani nevykopnou dveře.

Jsou tu

najednou

mou skutečností.

Nejdřiv objěvi se ty milé,

co vyvolaji na rtech

pousmání.

Něžně plují jak ovečky

obláčků.

Pak příjdou ty

s hammrem.

Hrůzou a zahambením

přivírám oči.

Dým i vzpomínky mají své

zvyky

divné.

Stačí jen otevřít okno

a vše je

pryč.

Zůstává jen snění

na vzpomínky

A v  ústech chutˇ

tabáku .