Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePsát spisovně nebo nespisovně ? A nebo je to jedno ?
24. 08. 2009
2
16
5229
Autor
Saintzero
Už mě docela začíná štvát, proč pořád někdo kritizuje nespisovnej způsob psaní.A protože né všichni, kdo kritizují autory za jejich nespisovný způsob psaní ve své tvorbě vědí, že to může být záměr, ať už jenom kvůli tomu ,že hlavním hrdinou může bejt sprostej dlaždič nebo kvůli rytmice věty, až po hlubší citový prožitek z díla, rozhodl sem se,že napíšu podrobný rozbor důvodů, proč to tak autor asi píše.Celou úvahu sem rozdělil do několika bodů
1)kritika nespisovného tvaru slovesa „být" a jemu podobných slov v psaném textu.
Myslím si ,že hodně lidí by vraždilo kvůli tomu, když uvidí v psaném textu „sem" místo „jsem" nebo „moh" místo „mohl", ze stejnýho důvodu, jako kdyby někdo napsal pez nebo domof. A co,že maj ty slova společnýho, jednoduše to ,že to bije vyloženě do očí a vypadá to dost blbě.Ale musíte si uvědomit, že to je kvůli tomu,že nás to učili v první třídě ,že se prostě píše (jsem, mohl,pes,domov) a desítky dalších slov a když to pak v novinách nebo kdekoli jinde čtete celej život, tak vám to prostě přijde naprosto normální a zákonitě pak nespisovnej tvar ve větě vypadá asi dost blbě a takovej profesor češtiny, který celej život opravuje diktáty,ten by vás asi fakt zabil.
Ale abych se vrátil ke nespisovnému tvaru slovesa být konkrétně k nespisovnému tvaru slova „jsem" .Tenhle tvar má totiž jednu kouzelnou vlastnost a to je to že, pokud opravdu nejste profesor spisovný češtiny,tak už asi to „j" v mluvený řeči ani nevyslovujete. V dnešní době asi spíš vyslovíte větu např. Byl sem doma než Byl jsem doma.Tak proč to jinak psát než se to vyslovuje.Nojo ale můžete mě přece říct,že v Češtině je hodně slovíček, co se jinak čtou než píšou, já teda nevim jak vy, ale já budu určitě psát domov i když se vyslovuje s „f ", nojo, ale u slovesa „jsem" jde o první písmeno.Abych to líp vysvětlil, čtení není nic jiného než mluvená řeč, a když čtete tak vlastně neděláte nic jinýho, než že si říkate text v hlavě.Jedině,že jste člověk který to nědělá, pak jste teda exot. Já sem možná ze starý školy,ale pořád když někde vidím napsaný „jsem" tak to tak chci i číst jako„ jsem"a protože sem naopak naučenej používat při mluvení tvar„sem" tak mi to „j" v textu prostě vadí.
2) Koncovka -ej v nespisovném tvaru přídavných jmen a koncovka -ý ve spisovném tvaru přídavných jmen.
Pokud si myslíte, že koncovka -ej u přídavných jmen nemá význam,tak to jste pěkně na omylu.Je totiž velkej rozdíl jestli napíšete „sem totálně vyčerpanej" nebo „sem totálně vyčerpaný".V prvním případě tím myslíte např. situaci, že jdete z práce a jediný co chcete je,jít si lehnout.V druhém případě to tak zřemý není můžete tím jenom konstatovat to,že jste prostě jenom vyčerpaný,.ale to taky může znamenat, že jste si zamakali s činkami a jste sice vyčerpaný, ale máte prostě skvělej pocit. Existujou ale situace, kdy je to jedno jakej tvar tam použijete např. Byl sem nemocnej znamená to samý Jako Byl sem nemocný, protože tady nikomu nechcete zdělit, jak se cítíte, jenom prostě konstatujete svůj zdravotní stav. Ale věta typu: „Bohužel sem nemocnej." vyjadřuje zklamání, je vám to líto,ale „Bohužel sem nemocný" muže zase vyjadřovat neutralitu nebo tím chcete říct,že prostě nic dělat nebudete,protože nemocný lidi musej být v klidu.Strašně tedy záleží na tom, s jakou intonací větu přečtete.
Obecně ale platí,že koncovka -ej vyjadřuje zklamání nebo fyzickou a psychyckou únavu nebo deprese Koncovka -ý znamená radost,machrování, nebo taky ujištění např.věta:„Ano ,maminko budu hodný, slibujete,že se nemusí o vás bát. Pokud ale můžete použít oba tvary tak tím jenom konstatujete nějaký stav bez konkrétního duševního nebo fyzického rozpoložení.
Koncovka -ý se používá ,když chcete vyjádřit pozitivní náladu ( komedie ,veselohry) a taky v básničkách ,ale tam to je kvuli rytmu.
Koncovka -ej se používá tam kde naopak chcete vyjádřit negativní emoce ( dramata,tragédie..)
3)Nespisovné tvary podstatných jmen
Tady se řídím jednoduchýcm pravidlem prostě použiju ten tvar ,kterej zní líp např. u podstatnýho jména výtaha,použiju nespisovnej tvar vejtaha a nadruhou stranu u slova týpek nespisovnej tvar tejpek nepoužiju,ale to taky záleží na každym, jaký má kdo vkus.Ty samý pravidla platěj u zájmen např. sem/jsem ,u příslovcí líp/lépe atd. Jak řikám je to strašně individuální ,ale většinou platí že spisovnými výrazi se snažíme větu spíše zdůraznit.
4)Koncovka -ím/-im u sloves
tak tady fakt moc nevim užití jedině ,že byste chtěli psat jako ostravak nebo ,že by stejnej tvar slovesa měl jinej význam jako hodím ti míček, ale hodim se do gala
5) Žádný pravidla nejsou
Když hlavní hrdina vašeho díla bude rocker, pupkatej tvrďák s tetováním po celým těle, tak pak by asi bylo docela blbý ,aby mluvil jako profesůrek Češtiny a napopak.Ale je to vlastně jedno můžete tady psát jak chcete,protože postava z vašeho díla tak prostě mluví a vi jí přece chcete co nejvíc přiblížit čtenářům.
Závěrem:
Samozřejmě, že záleží na tom jestli bude psát novinový články nebo úřední dokumenty, všechno má svý pravidla a v úředních dokumentech asi nikoho nebude zajímat jakou jsem měl náladu, když jsem to zrovna psal navíc to vypadá dost blbě. Zárověn bych chtěl, ale zdůraznit, že každý jazyk i Čeština se vyvíjí, nechci tvrdit,že za dvacet let bude většina knížek psána převážně nespisovným stylem ,ale možná pak budeme více toleratní a pak nás,možná psaní autora stylem (sem,bejt moh řek atd.) nepřekvapý,protože pro nás bude možná více přirozenější psát tak jak mluvíme a výrazy které,jsme dříve braly jako chybu,se pro nás stanou naprosto normální.Chci tím jenom říct,že vývoj jazyka nezastavíme,asi by nikdo z vás nechtěl mluvit tak,jak se mluvilo před sto lety,a kdy v té době někdo četl tuto úvahu asi by mi řekl, že jsem blázen,protože je jednodušší někoho odsoudit než ho pochopit. Určitě existuje spoustu jiných pravidel,ale na ně každý musí přijít sám.
16 názorů
čtu právě nejraději "klasiku" - realismus - klidně i nový :-)
znovu se odvolávám na Normana Mailera a Nazí a mrtví (pro mě asi nejlepší próza ve svém žánru)
- když si těch x set stránek přečteš a někdo bude chtít převyprávět děj, tak ti to moc času nezabere - ale vnitřní pochody a mentalita Američanů - celá společnost i jednotlivci - tam jsou perfektně rozebraní, aniž by si člověk kolikrát neuvědomil, že už se člověk do toho začetl a "poselství" knihy vnímá automaticky...
co tím chci říct: ano, zde je těžké se prosadit prózou na pokračování - třeba nejprve začít s povídkami a později, když budeš mít okruh čtenářů, tak uveřejnit PROPRACOVANOU prózu na pokračování - rozhodně ne koncepce děl
Tak naturalismus a realismus není moje parketa.Ale chtěl bych se vrátit,k tomu psychologickému textu,Víš dneska je problém,že pokud chceš vyjádřit nějakou myšlenku,pak ti to zabere pár stránek,když sem četl Freuda tak tam byla jedna myšlenka třeba na celou stránku,a psaná stylem,který sem ti posílal.Zdálo se mně to docela nudný,pokud nejseš člověk,který vyloženě takové texty chce číst.Já chci ale oslovit čtenáře, které toto psaní nezajímalo,zdůvodů o kterých píšu,abych jim ukázal,že to může být napsaný i jinak třeba i vtipně.Každý kdo píše prózu na pokračování ví jak je těžký zaujmout čtenáře,já sám když sem si četl nová díla sem radši dal přednost básním,jsou krátké a když jich přečteš víc pak ti to dá víc jak nějaká próza.Takže asi chápeš,že musíš čtenáře zaujmout už v první kapitole aby byl rozhodnutej číst tě i dál a každej kdo tady něco publikuje,ví že díla který napíše se čtou nejvíc tak první dva dny,pak už ani nečekáš,že to bude někdo číst a tak jednoduše napíšeš něco novýho,u prózy na pokračování to tak jednoduchý není,protože když dílo zmizí z aktuálního seznamu,tak si ho bohužel nikdo už nevšimne,což si já ale nemůžu dovolit,to je důvot proč píšu jiný díla abych upozornil na to hlavní.
jde o to, jak hodně odborné texty píšeš - já samozřejmě myslel kritický realismus i naturalismus a jejich obdoby v 2.pol. 20.st...
příklad - Norman Mailer - Nazí a mrtví
a odborná díla (freuda jsem četl:-) musí být ve své podstatě spisovná
Tak s tímhle s tebou musím nesouhlasit,protože o psychologickém psaní platí,že dost nudná zkus si někdy přečist nějakou knížku od Freuda,po pár stránkách to vzdáš,protože s původně zajímavých stránek,se stane kupa nudnej keců a to je to co čtenáře odrazuje nuda.To je taky jeden z důvodů,proč píšu nespisovně,protože to odvádí pozornost,od nudnýho textu prostě to má náboj.Jestli se jednou rozhodneš psát něco takovýho tak to pochopíš
osobně mluvím dost spisovně - i kvůli práci, takže pro mě je spisovná podoba jazyka velmi přirozená, ale číst 400-600 stránek psych. či jiného románu, který je psán i mluven nespisovně a slangově, by se mi asi moc nelíbilo-muselo by být hodně kvalitní.
To mě nenapadlo,v případě,že se jedná o vypravěče,který nemá s hrdinou nic společného,tak bych to bral.Na druhou stranu pokud se hlavní hrdina stane vypravěčem,který popisuje např události jiných,pak přece nebudu měnit způsob psaní na spisovný,když je pro něho typycký slangový výraz.Když nebudu mít slabý chvilky,že bych extra jako autor ztotožnující se s vypravěčem,pak nemám důvod psát spisovně.
To máš pravdu, s tou Biblí kralickou samozřejmě znám:-)
ale za zmínku stojí už spisy Mistra Jana Husa, ve kterých píše právě o rozdílech (jak to říká on, jak to říkají jiní) a prosí hlavně o to, aby při přepisech nebyl převracen smysl díla...
P.S. a většinou ty tvary, které píší "jiní" byly pokrokovější a dnes je používáme - doufám, že nejsem mimo téma - jinak je na to diskuze, no :-D
Pronicku. Máš pravdu, nevyjádřil jsem se přesně, slovní zásova a tvarosloví pocházejí převážně z oblastí východně od Prahy až po západní Moravu. Vědecké elity se je však snažily logicky sjednotit. proto nikdy nebyly kodifikovány české nespisovné koncovky přídavných jmen (-ej, -oj). Ony ani logicky nezapadají do systému.
Problém s jazykem je ten, že se odmítá pdoříti jednoduššímu systému pravidel.
Wikipedia: Dlouhou dobu byl za standard spisovné češtiny považován jazyk Bible kralické (1579–1594), který byl přijat i jazykovědci v době Národního obrození Mezitím se obecná čeština vyvíjela v mluvené podobě, zatímco literární jazyk upadal. Změny, které mezitím v mluveném jazyce v Čechách nastaly, nebyly přijaty, spisovný jazyk setrval v podobě literárního jazyka 15. a 16. století, částečně i proto, že změny nezasáhly všechna území České koruny.
Radku, částečně s tebou souhlasím, ale když se jedná třeba - o psychologické, sociální,atd. - romány, tak mi rozhodně nevadí užívání přirozeného jazyka postav, ale v drtivé většině mi vadí používání nespisovného jazyka v řeči vypravěče, nebo v popisných pasážích - to si potom myslím, že to psalo prase!
Prosecký, troufám si tvrdit, že to bylo spíše na základě dialektu středočeského a částečně východočeského, i když tam nebyly zahrnuty některé trendy v tehdejším jazyce
Nikdo tady nezakazuje nespisovnou mluvu, ale:
- nesmí být na úkor srozumitelnosti pro ty, pro koho je text určen (tak pro studenty anglického gymnázia můžu klidně psát 90% anglických počeštěných slov),
- musí být užita důsledně (ne jednou tak a jednou onak, protože se mi nechce přemýšlet a opravovat)
- jako každý výrazový prostředek musí mít svůj smysl.
Je to bohužel tak, že čeština spisovná, do určité míry uměle vytvořená na základě středomoravských dialektů je poměrně hoděn vzdálená od češtiny obecné a to žu několik set let (vzpomeňte, že na oficiální minci Rudolfa II. 1583-1612 byl název "Maley groš" a nikoli malý!)
Problémem pro mě není nespisovný tvar nějakého slova, pokud je to v kontextu díla, ale když je celé dílo napsáno spisovně a objeví se tam nespisovné slovo, tak zbystřím a ...
return-of-ca-2
24. 08. 2009
"...Vy ji přece chcete co nejvíc..." - "vy" by mělo být s tvrdým "y" - dalždič nedlaždič :-))
Marek