Ona

Ona

Když vše zbývající dávno pohasne

tak v okně tvém se stále ještě svítí

já dole v ulicích tvé rusé vlasy cítím

jak v pozdním odpoledni snivé kvítí

a i když kol nás svět je stále chmurnější

a já to těžké břímě nesu

tak krátký dotyk ruky tvé na těle mém

mě fantasticky vzruší, jsem celý v žhnoucím třesu

Srdce nezklidní se ani potom, kdy vzdaluji se od tebe

snad proto právě tluče děsivěji, rychlejc ještě

mé nohy bolavé tou cestou jíti nechtějí a tělo zebe

v proudech zkaleného, mrazivého deště

V dáli cinká přejezd vlaků jak kostelní zvony umrlčí

v té tmě za rohem, komu zvoní hrana?

jak čpavek páchne smrt a já dožít chtěl bych rána

pak zas přijít za tebou a dokázat, že budoucnost

zdaleka tu není dána