Jak správně zpracovat dílo-(vytvořeno za účelem diskuse)

jo, lepší je víc číst než publikovat...dobré věci najdeš, chce to trpělivost.

Asi bych měl sledovat styl jednotlivých autorů tady, pak bych možná pochopil v čem je úspěch ale jak jsem psal v kritice mojí básně,může to být dost zkreslený

tak si přečti nějaké knížky (ne Freuda...), kromě děje sleduj i myšlenkové postupy autora...to ti dá víc než nějaká nekonkrétní diskuse.

Ale mně jde spíš o to, do jaký míry by se měl člověk zaměřit na samotné zpracování myšlenky pomocí metafor a netradičního vyjádření, než spíš na holé popisování faktů, kde je toho málo a kde by se to naopak hodilo

No jo ono jde taky o to kdo to napsal,kdyby Mareš napsal nějakou knížku, i kdyby to byla kravina, tak si to lidi stejně koupí

no, čtenost nemás kvalitou nic společného. Někde se to sejde, ale obecně to neplatí. Třeba zrovna ten Michal W. má čtenost (prodejnost) slušnou, kvalitu nic moc...

No já jsem teda názoru,že čtenost autora vypovídá o jeho kvalitě. nebo se mýlím? Pokud teda pominu fakt,že někdo něco kupuje kvůli tomu, že je to absurdní nebo, že jsou knížky četný proto, že mají informační nebo vzdělávací charakter.

kam bychom došli, kdyby byli všichni stejně hodně čtení? v tom přeci spočívá krása literatury, že si každý čte (nebo píše...) to, co se mu líbí, ne? :o)

To ,že na to každej má vlastní názor,že možná ten důvod, proč jsou někteří autoři víc čtený než jiný,protože ty druhý se prostě mýlí v tom jak správně zpracovat dílo,proto jsou možná taky míň čtený.

každý má na "správnost" zpracování díla svůj názor. Kdyby existoval jeden recept, stala by se z knihovny instantní kuchařka. Prostě piš jak umíš, čtenáři ti řeknou, jestli se jim to líbí. Buď se přizpůsobíš ty nebo si zvyknou oni. Nebo tě nikdo číst nebude. Zas taková věda to není... Například "blogový" romám na idnes měl vzniknout tak, že na první kapitolu slavného Michala W. (nevím, jak se to píše) naváže vítězná kapitola z díla nějakého blogera. Dopadlo to tak, že Michal W. sešil z několika blogerských návrhu jeden "vítězný"...prostě to celé ztratilo smysl.

> jak co nejvíc zaujmout čtenáře... Myslím, že ůvaze o tom, jak zaujmout čtenáře by mělo předcházet rozhodnutí, jako skupinu čtenářu chceš zaujmout. První členéní, které mě napadá, je na věkové skupiny. Náctileté zaujmeš v průměru nejspíš sprosťárnami, perverznostmi a násilím, dospělé nikoli. Písmák je prostředím, kde převažují náctiletí, a když si tohle uvědomíš, máš recept na to, jak zde dobýt slávy. Otázkou je, jestli tě psaní sprosťáren a pereverzností baví; jestli tě baví psát 'na míru', 'podle módy'. > pokud budu mít krátkou povídku nebo báseň, pak asi moc kvalitní myšlenku nevyprodukuji... Myšlenka by měla (mohla) dílu předcázet. Ale ty tím produkováním myšlenek míníš asi vyvolávání určitých (tebou plánovaných) myšlenek ve čtenářích. TUhle snahu považuji za dost zásadní vlastnost díla; řikejme jí třeba 'záměr'. Domnívat se, že záměr vyjde pokaždé, a že vyjde jen jaksi mimochode, když ze sebe něco autor vysype, je většinou omyl; alespoň v oblasi prózy, kde by se autor při dodatečné kontrole a hodnoceni a úpravách svého díla měl 'oprostit sám od sebe' a pohlížet na dílo 'ciszíma očima'. To jde dost těžko. Pomáhá v tom časový odstup. Na otázky, vyplývající ze zbytku tvéh odpovědi, částečně odpovídám v prvních dvou bodec. Na některé (co z toho, co jsem napsal, se nejvíc uplatňuje v dané kategorii) neumím odpovědět. Nerozumím básním (jen se mi občas některá líbí, ale nevím proč) a nezabývám se hodnocením literatury ani pedagogickou činností; spíš konstrukcemi (v přeneseném smyslu slova). Tak posuď sám, můžeš-li se ode mě něco dozvědět. Nebo si najdi 'svého kritika' -- na Písmáku je jich celá 'initituce' :-):w

S tím co si mi napsal souhlasím, ale mě by spíš zajímalo, jestli existuje nějaký univerzální zbůsob jak co nejvíc zaujmout čtenáře, jak jsem psal v úvaze, pokud budu mít krátkou povídku nebo báseň, pak asi moc kvalitní myšlenku nevyprodukuji, když se budu snažit nějak jednoduše popsat příběh, proto můj názor je,že by měl autor spíš než na příběh soustředit se na to, jak ho zpracuje(metafory, nespisovný jazyk, vtipné vyjádření atd.)No právě si mě přived na další otázku,jak si psal,že každý autor,spadá třeba do jiné kategorie,tak mě by zajímalo co z toho, co jsem napsal nejvíc uplatňuje v dané kategorii, nebo jestli používá něco nového. U každého autora to bude asi jiné,ale musí existovat nějaký univerzální zbůsob který, co nejvíce zaujme čtenáře.Kdyby se dělal nějaký průzkum, pak by přeci něco muselo získat nejvíce bodů. Třeba mě u básní i dost zaujme jakej mají rytmus, jak k sobě pasují verše, existuje dokonce jedna stránka, kde si můžeš nechat vyhodnotit kvalitu rytmiky a dokonce si můžeš zjistit na kolik procent se rýmy rýmují.

Diskuse na téma téhle úvahy je asi neproveditelná, presněji řečeno, její výsledek by nebyl k ničemu. On je totiž ten 'postup', jakým vznikne dílo, u různých lidí naprosto odlišný. Navíc se tu střetávají autoři děl z různých 'kategorií': Jinak vznikají vázané verše, jinak volné verše, jinak miniatury, jinak povídky, a budou-li se tvůrci příslušicí do takto různých kategorií zkoušet bavit společně, nevzejde z takové diskuse nic. Ty se chceš asi doptat, co mají všechny ty postupy společného nebo jestli vůbec něco společného mají. Já si myslím, že nemají společného nic. Jediným společným znakem většiny děl je to, že autor pojme jakousi myšlenku a tu se pokusí přenést do textu. Záměrně píšu 'většiny děl', protože se zde jistě najdou i díla, vzniknuvší 'bez předchozí myšlenky' -- pouhým zaznamenáním toku plynoucích nápadů a jejich přímým převáděním do textu (často v opojení čímkoli). Mám-li mluvit za povídky (tak, jak je já zkouším psát), vypadá postup asi takhle: - Nápad (záměr, myšlenka) - .... ...ne, to se takhle rozebírat nedá. Když se zamyslím, jak vznikaly různé z mých povídek (z těch, co někdo četl), vznikala asi každá dost odlišně. Jediným společným znakem pro ně (většinou :-)) bylo, že než si je přečetl někdo jiný, prošly několikerým 'kontrolním' čtením a hledáním chyb; a tím nemyslím chyby pravopisné nebo grafické (úprava textu). Ty jdou odstranit ze všeho nejsnadněji; a diskutovat o tom, jak mě zdržuje doplnit správné tvary zájmen, interpunkci nebo třeba uvozovky pro dialogy, mi připadá směšné ve srovnání s tím, kolik je s textem práce aby upoutal zájem, byl čitelný, dával smysl a nenudil. Jenže tohle vidí každý jinak. Pro někoho je to spousta práce, z jiného se takový text vysype na jeden zátah. Jestli se zabývat pravidly, pak pravopisnými, grafickými (typ a velikost písma, graf. úprava textu). Všemu ostatnímu nech volný průchod. Čtenáři ti poradí -- nebo neporadí, nedočtou a zjistíš, že asi něco musíš udělat příště jinak.

Sem rád,že se konečně někdo sem dostal,chtěl bych o tom s někým diskutovat.já se snažím psát psychologicky,to je skutečný záměr proč chci psát,ale aby to čtenáře nenudilo,tak se snažím to vsunout do běžného života,hlavního hrdiny a nevím jak to správně poskládat.

Místo diskuze navrhuji sáhnout po nějakém díle zabývajícím se literární teorií a sledovat, jakou rychlostí se nám roztočí hlava. Pokud se pak vůbec někdy zastaví, můžeme se vrátit k diskuzi :-)