Bludnování

Hustý, pustý stránky,
nepustí mě do tělesný schránky.
Dobře je zamčena, a klíč?
Zmizel, schoval se - je pryč.

Kam jsem ho dala,
kdo ho má?
Rána omotaná,
bolest více roztahaná.

Ukrutně řvu do ticha,
oko taky usychá,
opouštím schránku, letím ven,
rozčaruje mě mimo sen?

Klíč - ke všemu, k ničemu,
bloudí se večerem,
přes den nevzpomenu,
v noci se shoulím jen.

Nepsat a nejíst. Skoro nemožné.
Nespat a jíst, jediné přípustné.
Plácat, patlat, vařit noc.
Patlat v noci ve dne moc.

Cestička zdála se být volná.
Na chvíli.
Cestička zmokla.
V tu chvíli.

Je to podraz, je.
Těžko mě někdo dostane.
Je to podraz vůči sobě,
ať neskončím ve špatným hrobě.

Hraju si před sebou.
Bojím se sebe.
Karty - nevyložím.
Čas všechno zjebe.

Tvář popraskaná, lepkavá krev.
Uff jsem se lekla, komára je.
Dobře zamazán flek je i na okně,
čas zahrává ručičkou proti mě.

Co dál? Co dál napsat, rým?
Co vím, že občas tajně hodně sním.
O kom, či o čem - to tajem,
vlastně si tak hrajem.

Bez pomoci, už se topí.
Provaz možná se i hodí.
Nebo kulka mrňavá,
s nervama už prohrává.

---