Kolonka

Na okraji bílého papíru

černá je,

teček pár značí ji,

každá tečka však bolí...

V kolonce na listu

stojí jen slůvko všední,

s postupem času však

těžší a těžší je mi.

Partner

těch písmenek pár co hru hrají,

tu hru jenž v životě činí dění.

Každý je divákem,

každý je herec,

svou masku bez tváře

v sobě chrání.

Partner,

tu kolonku přejíždím pohledem,

slza mi utíká koutkem.

Možná, možná časem

napíši

Sama nejsem...