Náhoda

-Dobrý den, pane inženýre, to je ale náhoda, co vy tady?
-Dobrý den, pane kolego, mám tu schůzku / s tvou ženou/. A co vy tady? Myslel jsem, že touhle dobou býváte v Brně na veletrhu? / Proto mě Irena taky na dnes pozvala/.
-Naše firma zrušila účast na poslední chvíli. Ale, moje žena pracuje tamhle v tom roháku. Dneska máme výročí svatby, tak jsem si řekl, že jí překvapím. Pamatujete si přece na ni, pane kolego: drobnější, zelený oči, tmavovláska…
- Jistěže vaší paní znám, byli jste přeci jednou s námi na Patejdlovce.
- No vidíte, na to bych byl zapomněl. To byly doby, řeknu vám, pane inženýre, nic mě nechybí, jen aby mě bylo tolik roků jako tenkrát. To byly děti ještě malý…a teď už Vašík promuje /a taky se musí ženit, ale to ještě nevíš/ a Hanička je ve třeťáku. Vzpomínáte, to byl Silvestr! Veselo bylo, tancovalo se…A ten malej, jak se jmenoval, jo Novák z osobního, jak předváděl Husáka, tenkrát byl docela odvaha… /Co by si nevzal do huby Husáka, když zrovna Nováka jsem našel v Cibulkových seznamech./ Skvělá noc, pane inženýre, na to se nezapomíná…
 /Lepší bylo dopoledne,  když ses šel předvádět na sjezdovku, to jsme to s Irenou dali dohromady/
- No jo, letí to, pane kolego. A co dělá vaše paní, pane inženýre?
- My se rozvedli.
- Promiňte, to je mi opravdu líto, to jsem nevěděl. A co tak najednou?
Znáte to, přestali jsme si rozumět. /Polepšila si, ex, teď má vilu ve Slivenci/.
- No já vám řeknu, pane kolego, co vidím a slyším, až si myslím, že je to zázrak, že nám to s Irenkou tak dlouho vydrželo
/To teda je, když Irena je o tolik mladší/.
- Pořád ještě pracujete v Ústavu? Co dělá projekt Labe?
- Pořád, pořád, pane inženýre. Už jsme tam zbyli jen tři z těch, co jste asi znal: já, starej Hromada a mladej Vokoun. Labe se na nějakou dobu odložilo, rozumíte, jako že je to ještě dílo starejch struktur, ale teď se Němci začali ozývat a dali by na to peníze, tak na tom začínáme zase pomalu dělat. Ale já, mluvím, mluvím a ono bude už skoro půl pátý. Nechcete se mnou na Irenku počkat, bude ráda, že vás zase uvidí.
- Nebudu rušit, když máte takový den, snad někdy příště, děkuju za pozvání.
- Určitě, pane inženýre, kde jsem to…á tady máte mou vizitku a ozvěte se. Přestěhovali jsme se, máme to tady kousek, /jako bych to nevěděl/, musíte se přijít podívat, zařízení vybírala Irenka sama, máme to všecko nový…Ještě vám ukážu, co myslíte, že jsem Irence koupil k výročí? Podívejte, tady ten obrázek vlevo dole, hezká postel, že jo? Jako mladík, pane, kolego, jako mladík. /S Viagrou jde všecko líp/.
- Tak já už musím, nashle, pane kolego.

- Jé, koukejte, támhle už je Irenka! Teď už nám neutečete…