Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDneska večer...
04. 09. 2009
2
4
467
Autor
KdyzPrijdouJineChvile
Ono to přišlo.
Věděla, že se to přižene. A přinese obrazy, které ji zastoupí cestu, ať bude kdekoli.
Jestli bude čekat na tramvaj, pak jí budou jen ujíždět před očima, ona tam nebude. Ne tak, aby mohla nastoupit.
Když bude doma číst knihu nehne se ze stránky a raději lehne na polštář, zavře oči ... a nechá se. Protože na to nějakou dobu čeká. Až už se neubrání.
Ty vzpomínky, jak sama seděla v malém bytečku na okně, kouřila, poslouchala hudbu, kterou si i za ty roky moc dobře vybavuje...
Jak byla více sama sebou a snad i dospělejší, než kdy teď poslední dobou..posledních pár let.
Stačila zpráva a vzalo se pár věcí a celá noc se proseděla v příjemném baru a za svítání jít spát. Potom na pár hodin do té malé restaurace pod Hradem, kde bylo tak příjemně. A ona si to neuvědomovala. Myslela, že tahle období, chvíle, pocity, můžou skončit jen tehdy, pokud ona sama bude chtít.
A jednou odjela domů a už se nikdy nevrátila. Skončilo to aniž by se rozloučila a sama si to pár měsíců neuvědomovala. Ani nestrádala. Jelikož zprvu nebylo co.
Ale teď. Je to těžké. A ví, že ze vzpomínek se žít nemá, ale někdy..je to těžké.
Jedině ... že snad přijdou ... zase jiné .. další ...takové...doby.
Věděla, že se to přižene. A přinese obrazy, které ji zastoupí cestu, ať bude kdekoli.
Jestli bude čekat na tramvaj, pak jí budou jen ujíždět před očima, ona tam nebude. Ne tak, aby mohla nastoupit.
Když bude doma číst knihu nehne se ze stránky a raději lehne na polštář, zavře oči ... a nechá se. Protože na to nějakou dobu čeká. Až už se neubrání.
Ty vzpomínky, jak sama seděla v malém bytečku na okně, kouřila, poslouchala hudbu, kterou si i za ty roky moc dobře vybavuje...
Jak byla více sama sebou a snad i dospělejší, než kdy teď poslední dobou..posledních pár let.
Stačila zpráva a vzalo se pár věcí a celá noc se proseděla v příjemném baru a za svítání jít spát. Potom na pár hodin do té malé restaurace pod Hradem, kde bylo tak příjemně. A ona si to neuvědomovala. Myslela, že tahle období, chvíle, pocity, můžou skončit jen tehdy, pokud ona sama bude chtít.
A jednou odjela domů a už se nikdy nevrátila. Skončilo to aniž by se rozloučila a sama si to pár měsíců neuvědomovala. Ani nestrádala. Jelikož zprvu nebylo co.
Ale teď. Je to těžké. A ví, že ze vzpomínek se žít nemá, ale někdy..je to těžké.
Jedině ... že snad přijdou ... zase jiné .. další ...takové...doby.