Rub.

Stojí jako vzdor u náměstí monumentů

u lva kde propuk mor, lesklých klášterů.

Lesknoucích manýrú,

italských frisek papírů,

ta slepá ulička plná jasmínů,

žebráků a karmínů.

Tam divky pláčí v hermínů...u zdi s plísní,

ruce k barokním komínům.

Prý hlupák jen, zvedne oči k nim.

I já rád dlouho sním.

Tak v ulici slepě dlím,

leč jak žebrák, dlouhým časem zmožen jsem.

Ze zapletených slov, vyběhnou tmou,

tou slepou uličkou

k naději

jenž se otře jen tak

blůzičkou.