Mrtvím se nespílá

Znám tvou tvář,
bílou jako sníh,
tíchou jako klid.
Již nebaví tma a ani zář,
zármutek a ani smích
ani klid.

Znám tvou tvář,
jaká byla dřív a jaká je teď
a ta změna se mi nelíbí.
Jsi podvodník, jsi zloděj, lhář,
v těle již neproudí ti krev
a nehřejí tvé rty ,když mě políbí.

Lhal jsi, že budeš se mnou navždy,
podváděl jsi, byl jsi silnější než já.
Zloději, zanechal jsi jen střípky křivdy,
vzal jsi, cos mi dal a zanechal,
co dala jsem ti já.


Viním tě jen z toho, z čeho viním i sama sebe,
že nejsi na mém místě ty
a nejsu na tvém místě já!
Tak už to chodí s mrtvými a živými,
hledají peklo či rychlé nebe,
hledají útěchu, tam, kde nebývá.