Stopy v písku

Kde hladiny se dotklo nebe
ospalé slunce procitá
paprsky svými jemně září
vykouzlí úsměv na mé tváři
zahřeje teplem dosyta.

Po břehu jen tak ledabyle
co noha nohu mine
mé stopy v písku kamsi mizí
přemýšlím proč jsem sobě cizí
proč nejsem voda, která plyne.

Životem kráčím bez iluzí
lidé kolem mne herci jsou
každý si hraje tu svou roli,
že je moc krásný i když bolí
posoudit stěží dovedou.

Není tak snadné oprostit se
od předsudků a názorů
a zapomenout na své chyby
neříkat stále „možná, kdyby”
nestát před strachem v pozoru.

Co cítím v tomto okamžiku
mi dává šanci lepší být
šanci se zbavit vlastní viny
začít žít jako někdo jiný
strasti a bolest potopit.

S úsměvem odejít do dáli
ne kvůli slávě nebo zisku
zanechat stopy, že jsem žil
zanechat stopy v písku...

---