Úvaha 1 (svoboda)

 10.května 2007-Kroměříž

Úvaha

Úkol: Ačkoliv je člověk svobodnou bytostí, je zároveň i bytostí, která dokáže sama sobě klást určitá pravidla, jimiž své svobodné jednání omezuje. Zamyšlení nad úlohou morálního rozhodování v životě člověka.

Ano, lidé už dlouho a intenzivně limitují svá základní, ale i velmi specifická práva a postupem času tím vytváří civilizovanou společnost v organizovaném prostředí, která nás chrání ve vypuknutí chaosu. Taková omezující pojištění ovšem vyžadují, aby práva byla ustanovena v souladu s etickým kodexem, neboli rozhodovat se správně. Co se týče definice morálky, již v prvním ročníku jsme si ji psali, ale volně bych se mohl vrátit ke starým filozofům. Všeobecně platí pravidlo praktického rozumu, formulované v poučném imperativu: „Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě!“.             

A to je přesně to, co považuji za správné já. Jen mohu doufat, že se tímto pravidlem řídí více lidí, ve většině případů, poněvadž úloha morálního rozhodování spočívá především v prevenci úpadku společnosti. Představme si jedince, pro zjednodušení výkladu ho označíme pan A.  Je jistě milé, pokud pan A překvapí svým štědrým vystupováním pana B, ale jeho činy jsou zcela bezvýznamné, když to pan B nepředá dál.

Teď si uvědomuji, že jsem neúmyslně použil nápad z filmu „Pošli to dál“ (Pay it forwards), kde jedenáctiletý kluk dostane ve škole za úkol: "Vymyslet způsob jak pomoci co nejvíce lidem, nejlépe celému světu". Chlapec si tento úkol vezme k srdci a vymyslí unikátní projekt, který nazve "pošli to dál". Spočívá na první pohled v jednoduchém schématu: jeden člověk pomůže třem dalším a každý z nich pomůže dalším třem. Takhle se postupně dobré skutky rozšíří po celém světě.

Ale na tom příliš nezáleží, chci říct, že morálně se rozhodovat je potřeba masově. Dosud se podařilo vytvořit listinu základních lidských práv, každý národ má své zákony, které určují pravidla, ve většině případů pravidla morální, čímž narážím na skutečnost, že mnoho lidí má víc peněz, než potřebují na přepychový život až do důchodu a další lidé mají méně prostředků, než potřebují k životu.

Bohužel vytváření pravidel a zákonů nezůstalo jen oblíbenou činností dobrých lidí, ale i těch špatných, což dalo možnost vzniku nelidských ideologií, které rozhodně s dnešním morálním smýšlením nemají moc, nebo snad i nic společného. Mezi lidmi jsou ovšem velké psychologické rozdíly, každý vnímá svět jinak, jinak se přizpůsobuje a tak se větší množství lidí nechalo ovlivnit, tak přijalo tyto myšlenky, tak se některé z těchto názorů staly režimy, neumožňující svobodné jednání, kde se chtě-nechtě i ti ostatní, museli řídit tím, co ideologie tvrdila, a jen díky těm, kteří odporovali a nenechali se zastrašit se mohlo vytvořit morálně fungující státní zřízení, které svobodu dnes poskytuje.

Přesto mají obě strany mince něco společného, ve své podstatě potřebují k existenci celistvé soubory pravidel. Všichni musí mít na paměti co mohou a co nemohou, to je úloha pravidel. Uvědomuji si, že už tím, že pravidla existují, neexistuje svoboda, já si však mohu svobodu představit jinak. Kdyby nebylo právo na život součástí základních lidských práv, necítil bych se svobodný. Takhle věřím tomu, že když někdo poruší toto pravidlo, bude za to potrestán.

Pavel Mucha