Jak mě Oscar zachránil ze smutnění

Sedím
v potemělém pokoji
kde není místa ke bdění
a hledím...

Zmizelo
vše co jsem si myslela
že mám na věky
to vše odjelo...

V potu,
v kapkách mého potu
zobrazí se černá
vše je v šrotu...

Jen rosa,
rosa co z očí mi padá,
ta rosa je tak mladá,
jako mládě pštrosa.

Za zoufalost,
touha po moci,
dychtění po vyslyšení,
není to troufalost.

Pramen žalu po oku stéká dál.

Přijde,
tu přijde ke mně pán
a hned představí se sám-
"já jsem Oscar Wilde.

Knihu,
mou knihu co v ruce držíš,
tou, kterou své srdce oslovíš,
neutápěj v lihu."

---