Cestovatelský deník

Osoby a obsazení: První cestovatel: Martin (Skromně) druhá cestovatelka a autorka deníku: Petra (Dnes již bohužel bývalá) přítelkyně: Hanka A spousta statistů z Čech i Slovenska

 

Den první: (Z Martinova pohledu, pondělí)

Den začal nepříjemným karambolem. Martin se totiž bláhově domníval, že na čundru nebude potřebovat sichrhajcky, a proto nezodpovědně vyrazil bez nich. (Nedlouho na to se mu rozpadl batoh.) Za to si optimisticky bere stan, který nakonec zbaběle nechává v Chrudimi.

Příjezd do Chrudimi probíhal výborně – stop vojenským autobusem, ve kterém mohl bez zábran holdovat svým neřestem a závislostem. Po příjezdu mu byla představena neodolatelná krasavice oblých boků, dmoucích ňader, sametově hebkých vlasů a tak vůbec. Krasavice slynoucí jménem Hanka.

Proběhla společná koupel u splavu, pochopitelně nudi. (Hanka se nechala dlouho ukecávat.) Po menších obtížích zapálení ohně a opečení buřtů.

Následně pokus o spánek, více, méně neúspěšný. Tedy, spíš více než méně neúspěšný, Petra z důvodů erotických, Martin z důvodů gentlemanských (spíš jako debil pozn. Martina)

Pozn. Při psaní tohoto deníku mě Martin neustále kouše do zadku. Psaní posléze přerušeno krátkám bojem ukončeným dočasným příměřím.

Den druhý:

(Pozn. k prvnímu dni: Po dvouhodinové spánkové deprivaci se Martin na gentlemanství prachsprostě vykašlal a obsadil druhou volnou postel.)

Totální nevyspání!

Nedostatek kávy!

Krize!!!

Martin ze zoufalství používá železné zásoby. (Zlaté rezervy – pozn. Martina, Jihlavanky – nacionalistická pozn. Martina)

Následují horečné nákupy. Petra: Trička, plecháček, ešus, klobouk, proviant. Martin: ponožky (ze zoufalství)

Výborný oběd v restauraci čtvrté cenové skupiny. Po doplnění hladiny kofeinu v krvi konečně vyrážíme na výpadovku.

Zde přichází druhá krize! Nikdo nám nechce zastavit, přestože stopujeme velice usilovně. Nepomáhají ani sprosté písničky, které tu nestydatě prozpěvujeme a aby byl výsledný dojem dokonalejší doprovázíme je i různými lidovými tanci. Co se to, proboha, děje?

Po čtyřiceti (!) minutách zastavuje první auto, které ovšem míří zcela jiným směrem, než my. Nevadí, i tak nasedáme. Následuje krátký přesun do sedm km vzdáleného městečka jménem Hrochův Týnec.

Hodinu trvající marná snaha na výpadovce, plus ztráta cedulky s nápisem OL (vybíráme si smůlu na celý týden?) První úspěch! Chytli jsme stopa do Prostějova. (Nálada stoupá z bodu mrazu na 20 stupňů Celsia.) Hladoví, žízniví a totálně nasr..., opouštíme toto proklaté město s peprnými kletbami na rtech. Během cesty se nic zvláštního nestalo až na to, že nám bylo nabídnuto několik stránek z autoatlasu, jež prý řidič může postrádat. S díky odmítáme, máme své vlastní mapy z roku 84.

Dorážíme do Prostějova. (Autorkou neustále zaměňován s Přerovem.)

Geniální nápad autorky! Dáme si kafe! (Spoluautor, Martin) V praxi poprvé úspěšně otestován nový lihový vařič. Sedíme u pangejtu a popíjíme výbornou tureckou kávu (Jihlavanku – nacionalistická poznámka Martina)

Opět zpěv a tanec na výpadovce, tentokrát zabralo a to velice rychle. Zastavila nám krásná slečna v off roadu s igelitem namísto bočního skla, podle vlastních slov studentka to Báňské univerzity směřující na přezkoušení. Poblíž Hranic na Moravě zaznamenán mírně erotický bilboard, k radosti obou cestovatelů. ( Názor řidičky nám zůstal utajen, neb o její sexuální orientaci nemáme žádné bližší informace. Ačkoliv autorka deníku má jisté pochybnosti... No, nic, příště se zeptáme přímo, pozn. autorky.)

Šťastně jsme dorazili do Hranic n.M., kde poprvé výrazněji zaznamenány slovenské SPZetky. V reakci na to zhotovena umělecká cedulka s nápisem SK a znakem Slovenského štátu. Tento počin nadšeně kvitován zejména slovenskými řidiči, kteří okamžitě zastavili bez ohledu na to, že byli plně naloženi! Nechtíce být malicherní, jali jsme se soukat do jejich favorita a přes menší potíže se nám to nakonec šťastně podařilo. Netrvalo dlouho a všichni čtyři jsme tasili doklady na hraničním přechodu v Makově, kdež jsme také byli vyloženi. Copak o to městečko je to malebné, kurz CZ – SK, euro, dolar, rubl a tak podobně nicméně značně nevýhodný. (Zloději! Nu, což?!) Slovenští celníci sice velmi milí, welcome drink ovšem nenabídli. Inu, má to ještě své mouchy! Hospoda poslední záchrany naštěstí nedaleko. Po příjemně stráveném večeru vyvstává nepříjemná otázka! Kde budeme spát?! Tma, jako v pytli, jediný vhodný les zaregistrován po pravé ruce, proto zcela logicky míříme doleva. Po půlhodinovém pochodu jsme usoudili že jdeme špatným směrem, neb koleje, na nichž jsme se nacházeli, se nejevily jako nejvhodnější místo k přenocování. Nezbylo, než se trapně vrátit do výchozího bodu a přece jenom se vydat doprava.

Nuceni vyšplhat do příšerného kopce, na který vedla krásná, mírně stoupající cesta přes místní hřbitov. (Zjištěno ráno.)

Náhorní plošina nenalezena, za to po levé straně k malé radosti autorky nalezen onen výše zmiňovaný hřbitov. V důsledku absence vhodného měkkého podloží nuceni přenocovat na kořenech a kamenech. Resp. nucena pouze autorka, jenž odmítla gentlemanský návrh svého spolucestovatele na výměnu pozic. (Trapný pokus o skromnost, který se příště již rozhodně nebude opakovat – pozn. autorky.) Dřeva dostatek. Martin uvařil (jako obvykle) výborný kotlíkový guláš, po dobré večeři učiněn neúspěšný pokus o spánek. Neúspěšný především z důvodu příšerného horka, posléze příšerné zimy (Až bude příště hic, nesvlékat se do naha, nechat si alespoň spoďáry – pozn. autorky).

Zatímco cestovatelka č. 2 se, znervózněná blízkostí hřbitova, uvnitř spacího pytle marně pokouší o spánek, cestovatel č. 1 se budí a topí si z nudy ohníček – zpoza spacáku se ozývají prapodivné zvuky pod jejichž vlivem cestovatelka č. 2 propadá panice. Posléze se přeci jenom odváží vystrčit nos a ejhle! On si to cestovatel č. 1 láme větvičky! Nuž, cestovatel č. 1 dostal, co mu patří a byl zahnán do spacáku, kde promptně usnul. Autorka ovšem nikoliv, s duchařinou neměl být této prazvláštní noci ještě konec.

Nad hřbitovem zaznamenán podezřele vysoký výskyt sem tam se komíhajících bílých světel. Následoval další záchvat paniky, po té (neb se mírně přijasnilo) neohrožená návštěva onoho kysuckého cintorína. Zde duchařská záhada objasněna. Světla nepocházela od bloudících přízraku, jak se autorka původně domnívala, nýbrž od aut mířících tudy po nedaleké výpadovce na Žilinu. Autorka poklidně se navrátivší do základního tábora (cca ve 4:30) po zásluze upadá do bezvědomí. Ráno se ji Martin pokouší vzbudit polibkem, pod trapnou záminkou, že začíná pršet, pokud se tedy ty čtyři kapky dají nazvat deštěm.

Dojeden zbytek guláše, uvařeno kafe, čímž načínáme:

Den třetí:

Pokračování příště

---