Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBvP
21. 09. 2009
0
0
345
Autor
MON
Mé nohy jsou jak polena, ruce, kořeny. Zapuštěný hluboko do země se vzpínám svými větvemi, spadaným listím. Kůra se láme, když se snažím narovanat, dřevina skřípe. V temněmodrých párách, lynoucích se z ránním deštěm probuzeného jezírka opodál, se rozžehnou žlutavá víčka. Je čas vstávat. Hromady miniaturních potvor opouštějí svá přístřeší, skrývající se vně mého kmene. Narovnávám se. Z povzdálí mě zdraví zvláštní ťukavý pták a já mu odpovídám svým trhavým skřípotem starověké mízy. Znovuzrozen, ale přeživší věky, se zastavím.
Už zase prší.