JEDEN DEN VÁLKY-2

Prostor, kde se nacházely nepřátelské zákopy, zakrýval pozvolna rozplývající se kouř. Poručík Charles Crawford svíral v pravé ruce odjištěnou pistoli a upřeně hleděl před sebe. Desítky a desítky dalších vojáků v khaki uniformách šli rychle s ním v očekávání, kdy se ozve palba z kulometů a pušek.

 Desátník Cliford Davis měl ukazováček na spoušti pušky a přes postavy před ním jdoucích postav pozoroval, jak se kouř nad rozstřílenou zemí začíná rozplývat. Za okamžik zřetelně viděl stočené ostnaté dráty, za nimiž se nacházely německé zákopy. Stejným směrem hleděl i svobodník William Pickthorn, k jehož sluchu záhy dolehl hluk leteckých motorů. Pootočil hlavu a zadíval se k obloze, na níž spatřil britská letadla. Ta se začala spouštět k německým zákopům, aby je zanedlouho začala ostřelovat z kulometů i na ně shodila několik bomb.

  Z dobře vybudovaných úkrytů začali rychle do zákopů vylézat němečtí vojáci. A ti začali zaplňovat dělostřeleckou palbou poškozené zákopy. Hauptmann Leopold Muller rychle procházel zákopem kolem vojáků, kteří se chystali k zahájení palby. Přitom je povzbuzoval a poté se průzorem mezi pytli zadíval přes dalekohled směrem k britským liniím. Hned uviděl desítky a desítky britských vojáků.

 Korporal Erich Vallendor a gefreiter Walter Walz se usadili za kulometem, jehož hlaveň prostrčili mezi pytli. Vallendor se s rozbušeným srdcem zadíval přes mířidlo kulometu skrz ostnaté dráty do prostoru, kde přes rozplývající se dým uviděl mnoho postav. Jednalo se o britské vojáky, kteří vyrazili do útoku. Zároveň k jeho sluchu dolehl zvuk, jenž znamenal, že se k zákopům blíží letadla. Pohlédl k obloze a uviděl nízko letící dvojplošníky, které směřují k zákopu, kde se nacházel.

  Od německých zákopů se náhle ozvala kulometná palba a první vojáci se hroutili na blátivou zem. Kapitán John Pashley se přikrčil a rozeběhl se následován svými vojáky. Kolem něho záhy svištěly kulometné střely a dva vojáci v jeho blízkosti se za výkřiku zhroutili. To už pozvedl pistol a v běhu začal střílet směrem k nepřátelskému zákopu. Současně postřehl, jak nad ním prolétává letoun s britskými kokardami na křídlech a trupu. Jeho pilot zahájil na zákop palbu z kulometů, načež odhodil dvě malé bomby.

  Korporal Vallendor tiskl spoušť kulometu, zatímco gefreiter Walz přidržoval v dlaních pohybující se pás nábojů. Vallendor upřeně hleděl přes mířidlo a pohyboval kulometem zleva doprava. Přitom zřetelně viděl, jak se díky jeho palbě hroutí běžící postavy vojáků. Jedním z nich byl svobodník Pickthorm, kterého zasáhlo několik střel do hrudi a břicha. Tělem mu projela prudká bolest, rozmáchl ruce, upustil pušku a bokem dopadl na okraj kráteru po dělostřeleckém granátu. Vzápětí za bolestného křiku sjel na jeho dno do hnědé vody, v níž ležela trojice nafouklých mrtvol. V bahně a ve vodě zůstal ležet neschopný jakéhokoliv pohybu. Ukrutná bolest se ho zcela zmocnila a on se zmohl jen na křik, přičemž mu do úst začala pronikat voda. Ochromený hleděl do hnědé vody a zároveň cítil, jak se ho zmocňuje zima. Bolest se stupňovala a on už záhy neměl ani sílu křičet. Postupně přestal všechno vnímat a začal se propadat do tmy.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI