Malá víla

Je krásné slyšet snění..

Jsi malá víla v prostřed moře, jsi zvyklá slýchávat to hoře, jež tu kvílí lidé kolem, zmoření tím bolem, s nímž nevědí si rady, ty chtěla bys dát rady, jenže nevíš co chtějí slyšet, nemáš páru jak správně kvičet, aby se jim do hlaviček dostala ta správná vlna, co pomůže jim naladit se znova a začít žít jako kdysi chtěli, jinak musí dostat po prdeli, jako dávala ti tvá máti, když nerv ji zase schvátí, jenže musíš říct, že neminula se účinkem, teď řešíš to radši polibkem od tvého úžasného prince, jenž dotykem svých vlahých úst ti dal novou naději a ty můžeš celou noc stát nad vodou a slyšet volání o pomoc a vědět, že je jim rady, jen říct jim kady se mají znova vydat na cestu, pak štěstím ani nehlesnu a nosit květiny ti budu stále, či snad chceš pravé korále a děkovat děkovat pořád dokola, och jak já byla pitomá, že trápila se nad blbcem, jenž je pro jinou teď milencem (a pro jiné pitomcem) a trápit mě může pramálo, co se mělo a neudálo, protože poučení nesu si a lepší budoucnost otvírám si, i když minulost vymazat nedá se, jsem moudřejší, tak nedám se a nedám si ani sama sebe vzít. Takže.. Pojďte a zkoušejte si mě.. Chcete ublížit? Budete trpět. Já jsem jako bumerang - dáš jednu, dvě se ti vrátí. My zkušené ženy jsme jako kati. Ostří brousíme každý den a jednou, až nebudeš připraven.. tvou hlavu setnu. Tak těš se, můj kdysi drahý. Ony jsou jen jedny dráhy - každý z nás je má a není jak se vyhnouti. To zpívají každé ráno kohouti. Ne konec spánku milý spáči, ale bruš si kopyta, chceš-li čertem býti. Tak zatím končím tohle psaní a přeju Vám krásné milování, milé ženy, sebe samy, musíme napřed milovat, abychom pak milým pánům, jimž chtělo by se žalovat, mohly dát, co jim patří - mučení, trápení, soužení, bolest... dát jim sežrat jejich vlastní blbost! Dobrou noc, má malá vílo, máš ještě hodně práce. Tak zase příště! A... DÍKY!!!

---