Podzimní lyrika

Ze stromů sněží

pláty zežloutlého listí,

já jako babočka nimi

jen tiše prolétám

a hnědým křídlem mávám

poslední vlaštovce,

co pluje, kdo ví kam.

Všechno jde spát

nahé stromy i zoraná pole,

jen v rybníce vznáší se

poslední pár zkřehlých baletek,

bělostných labutí,

těch minulých vzpomínek,

zbylých střípků léta.

Už není zlaté, není červené

to hlína a kůra stromů vládne.

Oblaka pochmurně se sráží.

Jako čekání na smrt

je vidina prvního sněhu,

mrazivého polibku

bezcitné zimy.