K.O.U.L.E. / Zážitek z Rf8

„Dávej kurňa pozor!” Okřikl mě Pít, když se další meteorid střetl s energetickými štíty naší malé Růt. „Si to zkus sám,” zavrčel jsem odpověď a dál se soustředil na průlet mezi meteoridy, kterých bylo kolem planetky s označením Rf8 plno. Rf8 se nacházela na okraji galaxie Zeulon a podle všeho se jednalo o jedinečné naleziště kronia- paliva potřebného k prostorovým skokům. Ty byly v turistice čím dál tím populárnější a pro společnost VVK (výlety vesmírem kamkoliv), pro kterou jsme já s Pítem pracovali, i čím dál tím výdělečnější. Jediným háčkem byl nedostatek kronia, na jehož těžbu měla právo pouze samotná Aliance (ano, naše společnost není tak úplně legální). To byl důvod, proč malá Růt vybavená krycím zařízením, speciálními hloubkovými čidly a nízkospotřebním skokovým motorem za posledních pár hodin absolvovala cestu přes tři galaxie. „A je to za náma,” oddechl jsem si, když jsme opustily meteorické pole, a přepnul na autopilota. Pít se dal do skenování povrchu planetky a během pár minut se na displeji objevili souřadnice místa vhodného pro přistání. Poslal jsem souřadnice autopilotovi a obrátil se na Píta. „Tak co myslíš, budeme mít tentokrát štěstí?” „No to doufám, jestli ne, budu to mý nový fáro muset vrátit.” Pít miloval kluzáky, taky jich měl pěknou sbírku, ale tenhle koníček byl náročný i na člověka s platem planetárního geologa a špičkového programátora, takže se mu každá prémie hodila. Bohužel s posledními pěti zkoumanými planetami jsme měli smůlu, buď bylo kronium našimi technologiemi nedostupné, nebo na planetě nebylo vůbec. Začal jsem vypínat štíty a odsunul pancíř před průhledy. Naskytl se nám nádherný pohled na povrch Rf8. Vypadala jako duhová hrací kulička, měla lesklý hladký povrch na kterém se v pásech střídaly modrá, žlutá a červená barva. „Tomu říkám výhled.” Pronesl pít a hltal očima planetu, jako by to bylo to nejkrásnější co v životě viděl. Nedivil jsem se mu. Jak jsme se přibližovali, začaly se na povrchu rýsovat drobné nerovnosti a lesk, způsobený pravděpodobně atmosférou, začal naopak mizet. Po přistání byla Rf8 k nerozeznání od jakékoli jiné malé kamenité planetky. „Tak jdem na to.” Prohlásil jsem a zvedl se z křesla u řídícího pultu. Přestože jsme si navlékli speciální zátěžové skafandry jsme po opuštění umělého gravitačního pole lodi skákali jak luční kobylky. „Tohle mě vždycky pobaví,” zasmál jsem se do vysílačky vestavěné ve skafandru, ještě párkrát jsem povyskočil a dal se do příprav vrtu. Růt s vysunutým vrtným zařízením vypadala jako obří komár. Našel jsem v hodné místo pro vrt, naťukal do klávesnice na pravé ruce skafandru potřebné informace a vrátil se do lodi. Pít zůstal venku, aby dával pozor na průběh spouštění vrtného zařízení. Všechno probíhalo hladce, vrták se zakousl do kamene jako nůž do másla a loď se jen nepatrně otřásla vždy, když narazil na pevnější vrstvu horniny. Najednou otřesy zesílily a Pítův hlas začal řvát z reproduktoru v lodi. „Zastav to! Zasta..” Reproduktor zmlkl. Rychle jsem zmáčkl velké červené tlačítko s nápisem STOP a podíval se z průzoru. Všude kolem lodi se trhala země a trhlinami z ní stříkala zelenožlutá tekutina-kronium. Píta jsem nikde neviděl. Začal jsem s nouzovým odpojováním vrtného zařízení a přípravou startu, ale bylo už pozdě. Jeden z úlomků kamene poškodil startovací trysky. Pak se kronium vznítilo. Výbuch vystřelil loď obrovskou rychlostí z povrchu. Poslední co jsem viděl byla krásná duhová planeta zahalená modrými plameny hořícího kronia. Pak explodovaly nádrže.

---