Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePisne kosmikomicke
30. 09. 2009
3
3
2042
Autor
Metta
Jak lvové bijem o mříže,
chcem vidět dál než do spíže,
jak lvové v kleci jati,
rodičů na oprati.
Jsme ženy, tak spíš jaté,
at' to neni kostrbaté.
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
Jen pojd'te, dámy, blíže,
nebud'te chlapům napospas,
nesněte jen na papíře.
Jen trochu blíže, vážené,
vy na to máte, ne že ne!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my už tam skoro budem.
Neruda by zrudl studem ---
Z hvězd divý hlas vane:
No Markéto, co to smolíš?!
Co ty si to nedovolíš ?!!
No co, to se stane.
...jak lvové bijem o mříže,
otloukáme pěsti.
Na rukou máme puchýře,
nejde to bez bolesti.
3 názory
blboun nejapný
30. 09. 2009
místy se čte trošku kostrbatě... že jiná doba, jiný mrav, věděl i Neruda :-)