Víla

Vílo má..

Jsi hlubinou,

ve které utápím slzy,

jsi řekou,

kterou hasím své ruce i nohy,

ohněm,

který mne ve tváři pálí,

který mne pohltí silou ryzí..

V ráji nejsem a přece mě tam znají..

Kde toulám se vinou svojí?

Topolem ve větru,

chvěji se,

však už věky stojím.

Rád,

sám,

stár,

láskou tou vždy však mlád.

Na nebi i poli,

na hoře,

v údolí Tvém..

Jarní bělostí,

podzimním nachem..

Víly muž.

Ne strachem,

silný,

mocí osudu,

láskou němý i plný..

Ne včera,

ne zítra,

teď už.