Žebro Adamovo

V uších  mi zní tvůj smích,

Rty, jež se dotkly mých,

Sníst chtěl bych,

Dotýkat se křivek tvých.

Tvé oči, vše v nich.

Já číst chtěl z nich

Radost i láska,
vášeň a žal,

Tepna, co praská,

Všechen tvůj zmar!

Já chtěl bych tě líbat,

Vždy s tebou se smát.

Jen neboj se lítat,

A zkoušej vždy vstát,

Vždy se stane, co má se stát,

Tvá vůně vane,

Chci v tobě spát..

Vždyť život je krása,

A já jsem  tvůj král,

Jsi z kostí a masa,

To já si jen hrál,

z žeber svých,

V uších tvůj smích,

Tvý rty u mých,

Tak moc Chtěl bych.

Víš… jen ty jsi život můj,

Drž se mé dlaně a pevně stůj,

Neustupuj!
Jestli jsi v úzkých, pojď, půjdem se bít,

Spolu se smát a spolu žít,

a hlavně snít.

Mám tebe a ty mě,

To vše jsme my

Ta vášeň ve tmě,

Můj první hřích,

kdy dotkl se tebe,

křivek tvých

Pohled do oči,

Já četl v nich,

Ale jen chvíli,

pak odvrátil zrak,

Nabral jsem síly,

Volný jak pták.

Vždyť život je láska,

A ty jsi můj grál,

má nejlepší sázka,

a já ji vyhrál,

A zbývá otázka,

proč bych se bál?