Vrabec a král

Ve skalách hlubokého lesa,orel žil.
Měl sílu,byl bohem všeho ptactva
každý pták o spatření jeho snil,
byl strachem a zkázou lidstva.

Po širém kraji jeho jméno znali
pouze jeden maličký vrabec nevěděl o něm
i tuto zprávu králi dal,
a tak sjednal na té skále sněm.

"pane všemocný,nechte mne jít
už vás znám dejte mi klid
Nekazte prosím to štěstí mé
ve světě vzácné jediné"

Copak můžeš to slovo znát?
vždyt vyzhlížíš jak kdyby si tě měla smrt brát
Vzácné a krásné štěstí je přece síla
a tobě vrabečku,jenom slabost zbyla

"Rozhlédni se,tolik tě uctívají,
ale lásku k tobě neznají
znají jen pokoru a strach,
že přejdeš přes jejich práh

Prosím vás na kolenou,čas let,
na mne doma čekají tucet dětí
I beze velkého věna
jsou to štěstí oni a má žena

A stalo se,že jediného vrabce neztrestal
a nechal ho jít svou cestou dál
Nyní zklamán ze sám sebe
mu náhle v srdci nějak zebe

čím dál víc chtěl lásku mít
až zbyla z jeho života jen tenká nit
a po skalách již pouze tiše znělo
tik tik tik

---