dítě a vrah

místo toho aby práci měl.
Vraždil pouze nevinné
to pro něho bylo jediné

náhle zjevilo se mu malé dítě
nastražilo na vraha dokonalé sítě
klidně mne zabij ty kruté zvíře
ale potom zkončíš v temné díře

Od rána do rána nebudeš mít klid
zblázníš se,budeš smrt chtít
budeš si přát mě neznati
díky mně od tebe se všichni odvrátí

Krev zalije ti víčka
ze vnitř spálí tě obrovská svíčka
v každém zrcadle uvidíš pouze tmu
věř mi ty sáhneš si až ke dnu

nebojím se nějakého "spratka"
na mne je všechna kletba krátká!

když dále budeš vraždit rád
to já se budu tobě smát
až takzvané boží mlýny domelou
narazíš na dívku nesmělou

to vše jen jeden ti chystá
pro tebe žalost je jistá
nejsem totiž dítě!
jsem dábel,chci tě!

ta dívka stane se pro tebe největší trest
to ďábel sá přichystal na tebe lest
nebot pro toho kdo miluje
srdce v jednom nežije

rozpůlí se do dvou lidí
a ty ostatní to dobře vidí
jak jednoduché je rozbít hrnecek a nechat talíř
avšak pak ten kdo zůstane neznamená ani halíř

milovat je mi na obtíž
jsem jedovatý a ty to víš
láska neznamená vůbec nic
a v tý době co říkáš budu vraždit ještě víc

ďábel zmizel,pouhý nic se stal
ale z pekla stále tiše se smál.

zabil dítě bez citu
hledme na něho toho necitu
hledme na něho na toho vraha
jeho míti rádi je věc drahá


vrat se nám z očí
kolem tebe problémy se točí
nebud nám tu přítěží
nebud jako hrad bez věží

ta svíčka je bouřlivá zlost
tak prostouplá až na kost
ta tma je nenávist ke světu
ten člověk jak růžer bez květu

zanadával na vše živé
nabrousil si nože křivé
a vylezl do města
že už ho nic neztrestá

a tam potkal tvůrce všeho dění
ten který celou budoucnost změní
jakéhosi člověka se srdcem z ledu
co měl duši špinavou a tělo v ledu

s ním nyní byl přítel
obdivoval ho byl jeho ctitel
avšak netušil,co udělá
jeho budoucí nevěra

zabíjeli kdo jim přišel do cesty
policii děti i nevěsty
nad nikým něměli lítost
taková byla jejich krutost

jednou se jim připletla
dívka jak kvítko rozkvetlá
ta o které děbále zmínil se
ta pro vraha jak bruska na kose

nech mne prosím jít
vím že se v tobě skrývá cit
vím že nejsi zlý
i kamarády měl jsi prý

a tak vznikla mezi nimi
na první pohled láska
ta srdce touhou plní
a ledová kra praská

marně ji chráníš před osudem
marně ji schováváš.
v životě krutém
díky ní si vše odpikáš

změnil život změnil sebe
zde už má jen a jen tebe
a osoby které měl rád
chtěl by toužebně znova znát




avšak venku na něho čeká
spravedlnost vzteklá
těm lidem co zákon píší
napověděla síla vyšší

již znají jméno zloducha
jenž spousta lidí vykuchá
již jen tiše čekají
až zákonu ho předají

on to ví a bojí se bolesti
ví žer nic dobreho to nezvěstí
utápí se v pláči
že to ztrestání mu stačí

nesnášel vraždy
bnenáviděl sebe
za to miloval ho každý
už byl čistý jako nebe

minulost svou chtěl vymazat
toho bídníka nepoznat
ale to dábel se mu mstí
tou pravou,životní lstí

měl lásku a své staré přátele
přesto choval se stále nesměle
nemálo se totiž bál
co bude se dít dál

když doma byla sama
ozvala se slabá rána
a ve dvěřích stín černý
přišel ten co smrti je věrný

celý den mrazivý měl pocit
že mělo ze ten den něco dít
a v tu chvíli
vzpoměl si na trest lstivý

dolehli na něho obavy
že co se stane už nespraví
a ted zcela na jisto
přišel domů,před místo

v plamenu je celý dům
silně tam smrdí rum
na zdech krev pravá
panuje tam nálada hravá

jako horká voda v konvici
je i vzduch v domě vařící
nenávist a závist se tam mísí
nenávist šílená krysí


v očích slzy,stěží dýchá
smutek tak strašně píchá
mohla býti dobrou matkou
avšak nit života má tuze krátkou

přijd sem prosím
ikdyž jsi v hnízdě vosím
já ti něco povědět mám
že tvoje ditě čekám

měl jsi míti krásnou dceru
měl jsi ji míti napořád
ale tedkon musím říci věru
kvůli dáblu nemůžeš jí své srdce dát

bolí mě opouštět tě nyní
nechci jíti pryč
ten dábel však své činní
vzal si na mě krutý bič

ukradl mi veškeré štěstí
jež jsi ty a to stvoření
bez vás stává se mi život pěstí
mně smrt se životem nesmění

naposledy vydechla
slza ztekla po tváři
on do večera smutně čeká
kdy jejich hvězda zazáří

pojd blíž ty posle dábelskej
pojd blíž ukázat se světu
své srdce trochu ztiš
řekni aspon jednu větu

bojí se bojí
ten vrah jen mlčky stojí
i on necitelný má slebé místo
i nezkrotitelný nemá v duši jisto

cítí uzkost,cítí žár
že do srmti mu zbývá minut pár

čím to že máš strach?
čím to že jsi takový beze lsti
způsobil to snad můj krach
krach a krev plná nenávisti?

jako bych viděl tvou duši
tak černá a prázdná je
co dokáže člocvěk když miluje?
když lásky ztratí plnou nůši




stal z žalu posla
zabil ho a nechtěl o něm slyšet víc
jeho hlava na zem klesla
ani promin nestlihl říct

už nežije ten tvůj pes
už v pekle se smaží
ze svého bydla se snes
tvá duše se tu draží

jsem tu jsem tu stále
tak co věříš mé kletbě už?
stačilo jen lsti malé
atčilo vzít na tu tvou nejdražší nůž

jestli myslíš že nyní šáhnul sis až na dno
tak se mylíš to teprva bude
udělám z tebe trosku snadno
její tvář uvudíš zcela všude

tys zabil dítě a já tvé
nyní jsme si rovni síle zlé
pojd se mnou a ušetřím ti trápení
ty máš možnost byt kadý tebou tak nelení

vím jak zrudný byl můj čin
ví a hrozně lituji toho
mohl to být i můj syn
udělal jsem však chyb mnoho

já musím si vše odtrpit
a s tou tíhou život žít
i přesto ti musím poděkovat
že tu dívku umožnil si mi znát

nyní zabiju tě at měto stojí cokoli
zabiju tě at jiní tvá zrůdnost nebolí
a díky plamenu kterému vládneš
ze světa s bolestí padneš

a jak řekl tak i učinil
dabla prostě zapálil
už nemusí mít nikdo strach
z dábla se stal pouze prach

potom přijel zákon sám
já k tomu povín něco vám

sedí sám a bez pomoci
sedí v té malé špinavé kleci
a může jen tiše přemyšlet
jaký by byl s ní ten svět

---