bolestivá

Omlouvám se za tento projev citu, prosím nehodnotit z literárního hlediska - to není o rýmech, nebo počtu slabik. komu ta představa příliš vadí, ať to prosím nečte.

Stále v jedné kleci sedím,

nevím jak z ní ven,

na svůj život jen tak hledím,

smutný, krutý sen,

Smutný ve své absurditě,

krutý ve svém žalu,

síla zmizí na úbytě,

krutost tone v kalu.

 

Bez lásky chci světem chodit,

bez krutosti ztráty,

chci se závislosti zbavit,

vytrhnout trn z paty.

 

Že nejlepší šance byla promarněna,

je jen moje chyba, těžko svalit vinu,

alkoholem dalším, léčit kocovinu,

duše i hlava byla obarvena.

 

Smíchem překřičet slzy žalu,

cédéčka poškrábaná, bez obalu,

připomenou chvilky co nevedou nikam,

proč na to furt myslím  a proč to vlastně říkám?

 

Vykřičených slůvek pár, nekvalitních veršů,

o slovíčka neběží, o rýmy už vůbec,

na klíně je samota, paruku jí češu,

očistím jí obličej, kalhoty i límec,

bude se mnou dlouho jako stará kamarádka,

ze života zaplacena, promarněná splátka,

úroky se navrší, člověk z toho blázní,

těžko držet dlouho krok, s tou platební kázní.

 

Nejlepšího člověka co mohl jsem mít jsem ztratil,

pro blbost, pro hrdost, pro divnou věc,

vrchní mi předložil účet, já platil,

teď  ze čtyř prázdných stěn čeká mě klec.

 

Nechci žít, nechci psát, nechci se trápit,

nechci se usmívat, nechci dál jít,

Půjdu se zfetofat, půjdu se napít,

pak nechám tělo své pod zemí shnít.

 

Beznaděj nekřičí, jen tiše šeptá,

s úsměvem celé dny, utajím pláč,

kyselý úsměv mi na srdci deptá,

prozrazen - zastřelen, falešný hráč.

 

Už deset měsíců život je mrtev,

tři stovky mrtvých dnů, tři stovky pláče,

proč nemůžu dál?

Proč musím pořád milovat tam kde to nemá smysl?

PROČ????

 

---