KDYŽ NASTANE BLACK OUT

Část první

Martin seděl za stolem s nohama na jeho desce a zpíval si písničku, která zněla z nahlas puštěného radia. Po chvíli však začala blikat stolní lampička, což jej znervóznilo.

„Krucinál, snad zase nepraskne žárovka!?“ řekl a sáhl pravou rukou na spodní část lampičky. A v tu chvíli v místnosti zhaslo světlo.

„Do hajz…!“ vyhrkl, a když dával nohy ze stolu, tak jimi srazil lampičku. Ta vzápětí dopadla na koberec, přičemž uslyšel přes zavřené dveře nadávky manželky Dany z obývacího pokoje.

„Martinééé! Běž nahodit pojistky!“ vykřikla naštvaně Dana, která se ještě před chvílí dívala na televizi na svůj oblíbený seriál.

„Počkej chvíli!“ vyhrkl Martin, který nechtěně šlápl nohou na horní část lampičky. Přitom se ozvalo rupnutí a on okamžitě vytušil, co to znamená.

„Co ti to tak dlouho trvá!? To mi děláš schválně, abych se nemohla dívat, že!“

„Moment! Vždyť je tady tma jako v pytli!“

„Než se ty k těm pojistkám dohrabeš, tak to já k nim dojdu dvakrát!“

„Já už taky jdu!“ řekl naštvaně Martin, který současně narazil levou nohou na bok postele.

„Kur…!“ vydralo se mu z úst a začal si masírovat holeň nohy.

„Hlavně nic nerozbij!“

„Co bych tady mohl rozbít!?“ pronesl rozzlobeně a za okamžik pravou rukou nahmatal kliku od dveří pokoje. Ve stejnou chvíli se ozval výkřik Dany, která ve tmě došla do předsíně.

„Ty pitomče! Tys tu zase nechal válet ten svůj kufřík!“ vyjekla naštvaně Dana.

„Von spadnul. Já ho dal na skřínku.“
„Jako tradičně! Kolikrát jsem ti říkal, abys ho dával jinam!“

„Neječ! Teď hlavně musím nahodit pojistky!“

„Aby si je v tý tmě našel!“

„To se neboj!“ pronesl ostře a začal šmátrat rukama před sebou. Hned prsty nahmatal pověšené kabáty, z nichž jeden vzápětí spadl.

„Hele, že si shodil kabát!“ vyhrkla Dana.

„To je ten, co nemá poutko! Ten pořád padá!“

„Protože si ho utrhnul!“

„Kdyby bylo přišitý, tak teď nespadnul!“
„Hergot, už ty pojistky nahoď!“

„Už jsem je nahmatal!“

Za okamžik se ozvalo klapnutí, po kterém se však světlo v bytě nerozsvítilo.

„Tak to není v pojistkách,“ mínil Martin, který opakovaně pohyboval páčkami pojistek.

„Tak bude vypadlej jistič na chodbě!“
„To mě taky napadlo. Ale já nemám šroubovák ani baterku!“

„Slyším na chodbě hlasy sousedů. Ty určitě mají šroubovák i baterku!“

Martin vzápětí otevřel dveře na chodbu, na které stálo několik sousedů. Ti se snažili nahodit jističe, ale marně. Přitom si všichni všimli, že se nesvítí pouliční osvětlení ani okolní domy. A to znamenalo, že jde o rozsáhlý výpadek proudu.

„A teď musíme čekat, až tu poruchu odstraní,“ pronesl Martin.

„A to chceš jako čekat v úplný tmě?“ vyhrkla Dana.

„A co mám jako dělat?“
„Snad máme v kuchyni baterku, ne!“

„No to máme.“
„A to jí jako mám najít já?“
„Tak se teda společně došouráme do kuchyně,“ řekl Martin a oba vzápětí šli předsíni, přičemž se drželi za ruce. Záhy se však ozvala rána s dvojitým výkřikem, poté co oba narazili do otevřených dveří koupelny.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

---