Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSchovaná
Autor
IFETIV
Schovaná
Poprvé jsme se potkali na bazénu. Bylo mi tenkrát šestnáct a bazén mi připadal jako dobré místo k balení holek. Byl jsem tam s kamarádem Patrikem.
Viděli jsme tě plavat sem a tam, rychleji než kteroukoliv holku, co tam tehdy byla. Nemohl jsem z tebe spustit oči. Tvůj pohyb byl tak plynulý a bezchybný, že mi přišlo, že jsem do té doby neviděl nic krásnějšího. Byla jsi plaváním tak zaujatá, že sis ani nevšimla, jak na tebe koukáme. Pak ses zastavila. Chytla ses u okraje a poklidně oddechovala. Něco tě ale vyrušilo. Můj pohled. Polekaně ses podívala směrem k nám. Nahodili jsme s Patrikem svůdné pózy(tehdy jsme si to alespoň mysleli) a já se na tebe usmál. Pořád jsi setrvávala u okraje a tak jsem sebevědomě zamířil směrem k tobě. Dívala ses na mě polekanýma očima, nicméně jsi nikam neuplavala.
Pozdravil jsem tě. Nesměle jsi odpověděla, celá, až po bradu ponořená, ve vodě. Chvíli jsme si jen tak nezávazně povídali, ty pořád celá ve vodě, než ti začala být zima a rozhodla ses plavat zase dál.
Vrátil jsem se k Patrikovi, který se zatím snažil o konverzaci s nějakou blondýnkou. Říkám mu: „Docela kost, ale proč se pořád schovává v tý vodě? To je tlustá nebo co?“ Nevěděli jsme. Pak jsme si šli taky trochu zaplavat, když v tom jsem si všiml, že odcházíš.
Nebyla jsi tlustá, tvoje postava byla perfektní. Ale i když jsi z vody vylezla, pořád jsi v ní byla. Jak to myslím? Schovávala ses. Voda ti poskytovala útočiště. Prostor čistě pro tebe, kde jsi mohla být sama sebou a kde tě nemohl nikdo vyrušit. A tak i když už jsi fyzicky ve vodě nebyla, pořád jsem ji kolem tebe viděl. Odešla jsi. Myslel jsem na tebe.
Večer jsme šli s Patrikem na pivo. Ptal se na tebe. Prý: „Tak co ta kočka z bazénu, co se styděla a byla furt ve vodě?“ a já mu na to řekl: „Však já si počkám, až z té vody vyleze, jednou.“ Patrik tě neviděl z bazénu odcházet, nemohl vědět, že už jsem viděl, jak jsi z vody vylezla, tudíž taky nemohl vědět, jak jsem tu větu myslel. Kdoví, jestli by to vůbec pochopil. Tak jsem pořád čekal. Až do teď.
Dneska je to sedm let, co jsme se na bazénu poprvé potkali. Vidím tě jako tenkrát, pořád stejně krásnou. Jen už jsi z té vody konečně vylezla a já ti konečně můžu říct „Miluji tě.“