Já a ty

Po jedné straně tě nenávidím,

ale po druhé víc než miluji.

Jsi mým osudem, hříchem,

každodenním stínem i splínem.

Nedokázal jsem si tě vzít,

nechtěla si mě nikdy skutečně mít.

Jak mám já strach, máš ho i ty,

bojácně držíme se od sebe i víc.

Přesto sami v naší chvilce cítíme,

že není nikdo a nic víc než my.

A tak na sebe jen myslíme

a při zavřených očích hledíme, sníme.

Prosíme něco za zavřenými dveřmi

 ať podá nám laskavě re paklíč.

Vzájemně tušíme,

že je třeba proto udělat něco víc.