už jen poloviční rodinax(

Otvírám deník a pomalu projíždím popsanými listy. Když se dostanu na konec svého svěřování skoro bezceného deníku za pár šupů,chci začít novou kapitolu. Začínám psát ty dvě prostořeký slova ,,milý deníčku,,....v tom se rozrazí dveře,ve kterých stojí a tupě zírá moje abnormální sestra petra. Naivně a arogantně se jí zeptám ,,Co potřebuješ?". Petra zavře ústa,nadechne se a spustí......,,Už zase si píšeš nesmyslný bláboli o tom který kluk tě nechal a který utekl za jinou?"Hrdě se k ní otočím zády a s tužkou u hlavy ji povídám:,,Víš sestřičko,tvoje zastydlá puberta leze všem okolo na nervy,a já nechápu proč s tím všechny otravuješ" Asi jí to mrzelo.Tak zlá jsem na ní nikdy nebyla.Sklopila oči,a polehoučku za sebou zavřela dveře což nebývalo zvykem......! Zhruba po půl hodině jsem si začínala uvědomovat že jsem to pro tentokrát přehnala. Další den když jsem byla ve škole mi začal o hodine biologie zvonit telefon...SESTRA! Zřejmě jsem narušilaa hodinu,vyhrkla jsem na učitele:,,Pane učiteli,mam duležitý hovor mohla bych ho přijmout?" Podíval se na mě sice vyčítavým pohledem ale nakonec povolil,a poslal mě za dveře abych si to vyřídila.Věděla jsem že neco není v pořádku.... Zvednu hovor a ..,,PROSÍM?" sestra s nehorázným výbuchem pláče... ,,co se stalo?"Ptám se třesoucím se hlasem.... Sestra jen sekavě:,,Ma-Ma-Maminka",,co je s ní?"Zvyšuji hlas.Najednou nějaký neznámí muž v telefonu. ,,Ahoj jsem doktor,vaše matka se vybourala v autě,ne místě byla mrtvá...je mi to líto" Nevěřícně hovor ukončím.....v tu chvíly jsem doufala,nebo si spíš přála aby to nebyla pravda! Vběhla jsem do třídy s pláčem,popadla věci a utíkala v bačkorech domu.Opravdu se to stalo! Sestra newí jak dál....najednou začínám chápat jak a co s námi bude.Půjdeme obě do dětskýho domova protože otec není v ČR a nejeví o nás zájem. Uvědomuji si že mě ted moje 11letá sestra bude Hodně Potřebovatx( Už jsem tu vlastně jen pro níx(

---