2.

Koupil jsem si brýle,

občas se mi stane, že vyřeší bolest v mé hlavě, když zaostřím zrak.

Byly úžasné, než jsem je ztratil.

Ale to je jiný příběh.

Takže, když jsem si je koupil, nemohl jsem se sám na sebe vynadívat.

Slečny na přepážce, pánové u bran, policisté při kontrolách, všichni mi padali k nohám.

Byl jsem jiný člověk. Škoda, že neumím podvádět. Byl bych ve vatě.

Když jsem jednou přetáhl rozpravy s kamarády a vracel se domů, poněkud nachytro, jak už tak mám ve zvyku,

zaskočil jsem na poslední drink do zapadlého baru, plného gastarbajtrů, starých kurev a klošárů.

Vždycky se někdo dá do řeči, vždycky se rozpovídám, vždycky za své názory buď dostanu přes držku, nebo vyhraju,

ale tentokrát, tentokrát mě všichni poslouchali, odpovídali, bavili se, stěžovali si, svěřovali se. A světe div se, vykali mi.

Sám sobě poradit neumím, ale jiným velmi rád a velmi dobře.

A proto mě rozsekalo, když mi jeden řekl, Vám se to mluví, vy jste jiný člověk. A ostatní přikyvovali.

Zkurvený, ulhaný brejle.