Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seplamínek
20. 10. 2009
0
0
1123
Autor
Dart
A je to tuzas. Ten pocit vzrušení a uklidnění. Srde tluče ve svém zrychleném rytmu. Usměv co věští klid na pár hodin, než mi bude zase zle a budu potřebovat další dávku, která mě ukojí. Ale jen na chvíli. Kapka krve na předloktí. Olíznu ji. Ta chladivá dobře známa chemická pachuť. Je to kolotoč v kterém už se točím tak dlouho, že vrátit se zpět je nerálné. "Však s tím skončím" říkávám si. Ale už tomu nevěřím. Nevidím v tom nic špatného.Nikomu neubližuju, jen sama sobě, ale na mě mi už taky nezáleží. Jsem sama. I když ve společnosti zasvěcených. Srdce bije a já už oblečená připravená vyrazit do ulice vydělávat na mou vášeň. Vzduch je mrazivý a já, spoře oděná si to mířím na svůj obvyklý flek. Je mi zima, ruce se mi potí, ale musím to vydržet. Nemůžu si dovolit luxus zůstat doma a nic nevydělat. Přemýšlím jaké by to bylo, jen tak si zajít s práteli popovídat třebas na kafe. Bylo by mi smutno, kdybych neměla myšlení zahalené v drogovém oparu. Bože jak jsem unavená.
Proklínám den, kdy jsem v tom zavšiveném pokoji kývla a sledovala cizí ruku, která mi zneuctila panenskost mého předloktí. Sledovala jak mi kovový hrot injekční stříkačky proniká pod kůži a karmínový pramínek krve se mísí s čirou tekutinou a pak.... Srdce tluče, hlava se točí a hluboký nádech. Páni a to je vše?Nevnímám své překotné pohyby. To že neposedím. Připadám si normálně, jako dřív, jen ta červená tečka na hebké kůži vypřáví příběh o konci jedné nevinné dívky. Ale byla jsem to pořád já, jen oči jiné. Časem se z nich vytratila jiskra, které říkal kamarád kytarysta plamínek. A přibylo pár jizev. V předloktí a na duši.
A teď o několik let později, s cigaretou v koutku, se směji své pošetilosti. Jak jsem jen byla bláhová, když jsem si říkala, jen to zkusím, abych věděla. A teď už taky vím. Co bych dala za sladkou nevědomost. Za svou dřívější čistotu a neposkvrnění. Jen marnost, nad marnost. A přesto bych měla být šťastná. Ruka, která mě před léty zasvětila do světa hříchu, nhije teď sama v zemi. Upadla v zapomnění. Jen občas nějaký feťák pronese "A pamatujete Deena? To byly časy."......
Proklínám den, kdy jsem v tom zavšiveném pokoji kývla a sledovala cizí ruku, která mi zneuctila panenskost mého předloktí. Sledovala jak mi kovový hrot injekční stříkačky proniká pod kůži a karmínový pramínek krve se mísí s čirou tekutinou a pak.... Srdce tluče, hlava se točí a hluboký nádech. Páni a to je vše?Nevnímám své překotné pohyby. To že neposedím. Připadám si normálně, jako dřív, jen ta červená tečka na hebké kůži vypřáví příběh o konci jedné nevinné dívky. Ale byla jsem to pořád já, jen oči jiné. Časem se z nich vytratila jiskra, které říkal kamarád kytarysta plamínek. A přibylo pár jizev. V předloktí a na duši.
A teď o několik let později, s cigaretou v koutku, se směji své pošetilosti. Jak jsem jen byla bláhová, když jsem si říkala, jen to zkusím, abych věděla. A teď už taky vím. Co bych dala za sladkou nevědomost. Za svou dřívější čistotu a neposkvrnění. Jen marnost, nad marnost. A přesto bych měla být šťastná. Ruka, která mě před léty zasvětila do světa hříchu, nhije teď sama v zemi. Upadla v zapomnění. Jen občas nějaký feťák pronese "A pamatujete Deena? To byly časy."......