Jelení fejeton

Jelení fejeton

Občas se v dnešním světě stává,že se z nejedné lidské bytosti stane jelen. Avšak neberme to tak ,že jednoho dne přijde domů o metr vyšší a bude se pyšnit skvostem na jeho hlavě.O metr vyšší jedině,pokud by byl toho názoru,že muži jsou krásní s dlouhými vlasy(což ovšem raději nepopíram)a pokrývka jeho hlavy by byla ze zmatku uvnitř tak dezorientovaná , že by zapoměla kde vlastně působí zemská přitažlivost. Stane-li se okolo nás něco co potřebuje vyšší inteligenci než tu,kterou vlastíme,myšlenky přestanou dávat smysl a rázem máme paroží jako trám.Ti z nás kterým se myšlenky dopravují do správných oddělení rychleji,se stanou prozatím jen srnci.Jeleni však také občas vzbuzují obdiv u smyslných laní.Laně sice nebyly obdařeny parožím,ale přesto mají obšas v myšlenkách stejný chaos jako jejich touto krásou obdařené protějšky.Udržet si dlouho pozici jelena není vůbec snadné, konkurence je totiž veliká. V dnešní době se v ulicích prohání sposty paroháčů. Každý je jinak vyzbrojen,jelikož každý má jinak vysokou inteligenci,tudíž se nemusí stát tak velkým jelenem. Opatření proti „jelenismu“ jsou však naprosto zbytečná. Pokud budeme do noci vysedávam u odborných knih,učit se nazpaměť nesčetně cizích pojmů,vzorců a postupů,budeme žít s myšlenkou ,,jsme inteligentní,nic ná s nepřekvapí.“. Tímto mučením však úplně zapomeneme na život kolem nás. Zeptá-li se nás potom někdo,kdo je to například Křemílek,začneme okamžitě uvažovat nad křemíkem. Tázající nás však opět zavede na Křemílka a rázem jsme obdařeni značným parožím a můžeme se jen litovat se slovy ,,To jsem ale jelen!“.