Rozcestí

(S díky za refrén, je úžasný)

Před sebou čtyři cesty ztracená na rozcestí přes oči pásku slepce v ruce bílou hůl s jazykem zkamenělým jít už se neosmělím i kdyby jaká byla jedna z těch cest nebo jen jí půl před sebou jen tmu tmoucí ze strachu nevidoucí ze strachu oněmnělá zůstávám tu stát ať na konci mě čeká sám anděl – mě to leká tolikrát správným směrem mířila jsem není o co stát v příbězích říká se že na rozcestí jedna z cest vždy vede ke štěstí a stejně ať jdu kam chci netuším co se stane k návratu dají šanci drobečky vysypané a stejně ať jdu kam chci dávno mám kapsy prázdné dál mezi ztroskotanci jsem dítětem či bláznem před sebou cesty čtyři jednou se plíží štíři ve druhé múry tančí zkrátka jde z nich strach třetí je samá mlha čtvrtá mi slíbí druha ale já už se bojím věřit všemu co znám o cestách v příbězích říká se že na rozcestí jedna z cest vždy vede ke štěstí a stejně ať jdu kam chci netuším co se stane k návratu dají šanci drobečky vysypané a stejně ať jdu kam chci dávno mám kapsy prázdné dál mezi ztroskotanci jsem dítětem či bláznem stojím tu na rozcestí v mé dlani čáry věstí že znova o kameny paty budu drát dokola v tanci múry za mlhy během túry štířího jedu plná minu toho kdo mě chtěl mít rád v příbězích říká se že na rozcestí jedna z cest vždy vede ke štěstí a stejně ať jdu kam chci netuším co se stane k návratu dají šanci drobečky vysypané a stejně ať jdu kam chci dávno mám kapsy prázdné dál mezi ztroskotanci jsem dítětem či bláznem co na tom že jsem zdravá zbav mě můj Bože práva mít vlastní volbu přece víš jak hloupá je neříkej mi: mé dítě takovou právě chci tě zvídavé duše jsou ty jediné co smějí do ráje

---