O pumpkinovi Pupkinovi

O pumpkinovi Pupkinovi

(Aneb jak doopravdy vznikl nápad používat dýně při Halloweenu)

Milé děti,

Moc hezky by zněl tento příběh, kdyby byl psán anglicky. První věta by vypadala asi takto:

,,Once upon a time lived a pumpkin and his name was Pupkin.“

Ale já svůj příběh napíšu česky, i když se odehrál před mnoha, mnoha lety v Americe.

Tak tedy…

            Před mnoha lety žila jedna dýně a ta dýně se jmenovala Pupkin. Byl to vlastně „dýní“ kluk a byl celý krásně oranžový a buclatý, ostatně jako celá jeho „dýní“ rodinka, s níž žil na zahrádce jedné americké lidské rodinky. Lidská rodinka žila ve vilce, která se jmenovala Pumpkin´s paradise.

            Čas sklizně dýní, jak každý ví, nastává obvykle začátkem října. Všechny dýně byly touto dobou již v plné velikosti a síle a velmi se na sklizeň těšily. Věděly, že záhy budou moct lidem ukázat, jak se náramně povedly.  Jen Pupkin byl velmi nešťastný. Měl sice krásnou, sytě oranžovou barvu a buclaté tvářičky, jenže byl o více než polovinu menší než všichni jeho bráškové a sestřičky.

            ,,Co jen se mnou bude?“ bědoval Pupkin, když zůstal na zahrádce docela sám, opuštěný a zapomenutý. Ostatní dýně si pěkně hověly v přítmí sklepa, z některých už byly dokonce kompoty, z jiných se zase chystaly chutné dýňové koláče, protože se blížil Halloween, svátek Všech svatých. Lidé věřili, že v ten den se na ně přichází do jejich obydlí dívat dávno zemřelí předci, a proto pro ně chystali pohoštění. Dýňový koláč byl součástí hostiny a všechny dýně, které se na něm mohly podílet, byly na svůj úkol velice hrdé. Není tedy divu, že chudák Pupkin si připadal strašně zbytečný a nevyužitý.

            Jak jsme již řekli, blížil se Halloween, říjen se tedy pomalu chýlil ke konci a začaly podzimní plískanice. Vítr mrazivě foukal od severu a nesl sebou ledové dešťové kapky. Pupkin se na záhonku třásl zimou. Byl vydán napospas nevlídnému počasí a hořce naříkal: ,,Ach, běda! Vždyť tady dočista zmrznu! Bude ze mě oranžový dýňový rampouch, kdo to kdy viděl?!“ Jeho nářek dolehl až k uším malé holčičky Meggie, která bydlela ve vilce Pumpkin´s paradise. Bylo jí Pupkina opravdu líto, a proto ani chvilku neváhala. Vyběhla ven, promrzlou dýni ze záhonku utrhla a vrátila se s ní do tepla svého pokojíku.

            Meggie byla ze všech sourozenců nejmladší a nejmenší. Bývala také často sama, odstrkovaná a připadala si mnohdy stejně opuštěná jako nebohý Pupkin. Meggie si uvědomovala, že tahle dýně je mnohem menší než ostatní dýně a viděla také, že je z toho velmi smutná. Rozhodla se dát dýni podobu lidského obličeje, aby si s ní mohla popovídat. Vydlabala jí tedy dužinu, vytvořila v její tvrdé slupce dva otvory jako oči, jeden jako pusu a natáhla jí klaunovský nos. Nakonec ještě dýni nasadila na hlavu dědečkův starý klobouk. Pupkin byl se svou novou podobou velmi spokojený a hned to holčičce také řekl. Celou noc si pak spolu povídali a Meggie v Pupkinovi našla skvělého kamaráda, který jí rozuměl. Domluvili se, že si budou vždycky večer povídat, když už bude celá rodina spát, ale přes den, že bude Pupkin schovaný pod postelí, protože Meggie musí chodit do školy a tam si jej s sebou brát nemůže.

            Dny ubíhaly, až jednou v podvečer zaklepal na dveře Halloween, svátek Všech svatých. Celá rodina se na něj pilně připravovala. Maminka se staršími sestrami chystala večeři, tatínek s bratry zapálili v krbu oheň a podle místních zvyklostí dělali svítící lucerničky z brambor a řepy. Meggie byla toho večera tolik zabraná do povídání s Pupkinem, že neslyšela maminku, jak jí volá k večeři. Maminka se polekala, jestli se holčičce něco nestalo a šla se za ní podívat. Když však otevřela dveře do pokojíku, viděla Meggie, jak něco velmi rozvážně  vypráví… dýni.

            Maminka se velmi podivila, co to má znamenat. Meggie se polekala, že bude odhaleno její a Pupkinovo tajemství, a proto si bleskurychle vymyslela, že z dýně vyrobila lucernu na Halloween. Maminku a celou rodinu tento nápad nadchnul a chválili holčičku, že je moc šikovná. Společně pak dali do Pupkina svíčku a postavili jej na okno do obývacího pokoje vedle lucerniček z řepy a brambor.  Pupkin byl v tu chvíli tou nejšťastnější dýní na světě. Nejen, že měl také nějaké zaměstnání jako ostatní dýně, ale měl dokonce velmi speciální a důležité zaměstnání. A navíc mohl ze své pozice na okně občas nenápadně zamrkat na Meggie, svou nejlepší kamarádku, s níž od této chvíle slavil Halloween každý rok.

            Kolemjdoucím sousedům se svítící Pupkin v okně také moc líbil, a proto není divu, že se tento zvyk brzy rozšířil po celé Americe a následně i po některých dalších zemích světa.