KDYŽ NASTANE BLACK OUT-3

Část třetí závěrečná

Když dozněl rachot, tak se ztemnělou kuchyní ozval výkřik Dany.

„Co tě to napadlo házet ten smeták!“

„Už mě sra…!“ vyhrkl Martin.

„Zbláznil ses!?  Spadla spousta věcí z poliček!“

„My se tu motáme jako vítr v bedně! Už toho mám plný zuby!“

„Já zase začínám mít plný zuby tebe! Jsi schopnej vylízt v týhle tmě na linku a sundat ze skříňky ten svícen?“

„Samozřejmě že ano! A to je taky poslední, co v týhle zatracený tmě udělám!“ pronesl Martin. Poté dlaněmi nahmatal kuchyňskou linku, na kterou za chvíli opatrně vylezl. Přitom však pravou nohou srazil ze sporáku hrnec, který za rachotu dopadl na dlaždičky.

„Bože, ty si nemohlo!“ vyjekla Dana.

„Hlavně neječ!“ řekl Martin, přičemž dlaněmi přejížděl dvířka skříňky. Za okamžik s nimi dosáhl na její horní část, kde poté nahmatal spodek svícnu.

„Držím ten svícen! Já ho teď pomalu sundám dolu!“ řekl a začal jej přemisťovat.

„Já ho budu taky držet!“ ozvala se Dana a on náhle pocítil její prsty ve svém obličeji.

„Co blbneš!“ vykřikl, když mu nehty vnikly do úst.

„Aúú! Co mě koušeš!“ vyjekla a zároveň udělal prudký pohyb rukama. Těmi byl Martin zasažen, ztratil v kleku rovnováhu a vzápětí se sesul i se svícnem na dlaždičky.

„Co blbneš!“ vykřikla Dana, která ležela přes něho.

„Co blbneš ty!?“

„Krucinál! Dej mi ten svícen!“ vyhrkla a poté jej uchopila.

„Ať už se hlavně rozsvítí!“

„Světlo bude, když zapálím ty svíčky!“

„Hm, to budeme držet černou hodinku.“
„Kde jsou sirky?“ ozvala se po chvíli tázavě a zároveň naštvaně Dana.

„Určitě někde na lince,“ řekl jí.

„Nikde je nemůžu najít!“

„Sakra!“

„Co sakruješ!? Pomoz mi je najít!“

„Hlavně zase nezačni šermovat rukama!“
„Ty hlavně nic neshoď!“

„Co šlo, to jsem už shodil,“ pronesl s úsměvem a přitom začal dlaněmi přejíždět linku.

„Ty sirky budou asi v jednom z těch malejch šuplíčků,“ řekl po chvíli Martin. A vzápětí pravou rukou nahmatal jeden ze dvou šuplíků.

„Sakra! Zase se zaseknul!“ procedil mezi zuby a poté jej vší silou prudce otevřel.

„Ty pitomče!“ vykřikla Martina, když dozněl rachot, co doprovázel dopad šuplíku na dlaždičky.

„Přestaň ječet! Spad mi na nohu!“ vyhrkl Martin a pokleku si prsty přejížděl levé chodidlo.

„Ty už na nic nešahej!“

„Taky už nebudu!“

„Aspoň zkus najít ty sirky. Možná v tom šuplíku byly.“
„Já je našel!“ vyhrkl vzápětí Martin, když prsty nahmatal krabičku.

„Skvělý! Konečně přestane bejt tma!“

„A já se vo to postarám!“ řekl Martin, načež nahmatal na podlaze stojící svícen. Poté škrtnul sirkou a její hořící hlavičku přiložil ke knotu svíčky. Ten vzápětí vzplál, tak jako knoty dvou dalších svíček.

„A jestli se teď rozsvítí, tak se naštvu,“ pronesl Martin a opřený vsedě se díval na binec kolem sebe.

„Tady to teda vypadá!“ pronesla Dana.

„Trochu je tu binec.“
„Proboha! Hoří závěs!“ vykřikla vzápětí Dana.  Martin se zadíval na svícen, který stal těsně u závěsu, jehož spodní část hořela. Učinil rychlý pohyb, přičemž pravou rukou povalil stojan se svíčkami.

„Ty nemehlo!“ rozkřikla se Dana, zatímco on uchopil svícen. Z něho však všechny svíčky spadly a začaly se kutálet ke koberci, co byl v druhé části kuchyně.

„Proboha! Ať nechytne koberec!“ ječela Dana a rozeběhla se ke koberci. Mezitím se Martin snažil uhasit závěs tím způsobem, že jeho spodní část chtěl dostat do dřezu. Přitom jej však strhnul a ten spadl na rozkřičenou Danu. Ta se ocitla na dlaždičkách, přičemž vrazila do nohou Martina. Ten přes ni za výkřiku přepadl, zrovna když se rozsvítilo světlo. A v kuchyni byla záhy k vidění dvojice postav, z nichž jedna zuřivě dupala po koberci, zatímco druhá cpala hořící závěs do dřezu.

KONEC

---