Smutný konec lesní panny

Smutný konec lesní panny,

když se noc v ranní bdění mění,

rozmázla jsi bosou nožkou kapku vláhy

po linoleu pod stolem,

říkala jsi, bude to dobrý,

na tvé popraskané rety

vkradl se smutku běl

a slza pomalinku, potom rychle

sklouzla po tvém líčku,

hlavu do dlaní,

ne to není plakání,

to já jen tak pro zdraví,

řeklas mi,

že jsem ti to nevěřil,

věděla jsi.

Příštího večera už jsi nebyla,

tichá hladina se zavřela,

takhle tedy končí smutné lesní panny,

bože to se přeci nedělá.