Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePostřeh I.
01. 11. 2009
1
0
1371
Autor
Jan_Stanislav
Postřehy odnikud
Postřeh I.
Dnešní den byl kombinací lehké marnosti nad údolím včel. Dívajíce se do něj jsem
se za chůze pokoušel ochutnávat barvy jara, ale ztrácely se za úrovní horizontu
skoroudálostí a já procital v každodenní přítomnosti. Její opar zahalil mou mysl
a má duše se zatoulala v nenávratnu obzoru.
Kráčel jsem líně ulicí a podivoval se nad jednoduchostí mnohočetnosti okolí,
ve kterém jsem internován. Elegie slunečního svitu skrápěného deštem. Tiše
jsem nad cigaretou přemítal. Přemítal a zjistil, že má mysl spí a vůkol se rozprostřela
prázdnota. Zmizel jsem, jako bych nebyl a směl pozorovat kulisy, jenž se měnily
v rámci času, různých lidskych chtění a poryvů pozemské přírody.
Přemýšlel jsem nad vesmírem a smyslem bytí i jeho drobných součástí. Beruška
na tváři rozkvetlých stromů se vznesla. Krůčky malého dítěte se zvědavě zastavily
před igelitovým pytlíkem. Závan větru odvál poslední zbytky listí z cesty od nikud
nikam. Odvál a mé kroky se blížily cíli. Křik nechutnosti civilizace a její smrad mě
zahalil, spatřil jsem dívky nenuceně se smát.
Jsoucno jako celek bylo najednou tak lehké, ale má duše dál bloudila v temnotách
nenávratna. Kde je východ z pěny dní?