Jarmark marnosti

Procházím městem, má duše sténá pod kresbami zdí,
jdu a vidím lidi v temnotě oblečené, tečou mi slzy
a jdu dál.

Ten své dítě nenávidí,
ta svému muži dýku do zad vráží,
ti svůj život za beznaděj v psaníčku mění,
jdu ulicí a temnota na me z lidí dýchá.
Ty slzy tečou, ta mrcha nepospíchá,
v marnosti utápím svůj zrak,
bojím se realitě do tváře podívat.

Procházím ulicí temnou člověka noci,
někde tam v nich ďábla vídám,
mé ruce mu kanou, jsem poslem temnot,
jsem trhovcem, prodávám prokletí, co v lidech vídám.
Papouškovi z klobouku lidem osud tahat nechám.