Lir

U Geryho
"Jiný kraj, jiný mrav.", pomyslel si při pohledu na barevné bambulky střech rostoucích rovnou ze země. Jako cestovatel se už samozřejmě setkal s ledasčím, ale město, z nějž nad zem ční jen střechy, kostely a přistávácí dráha letiště s hangáry ukrývajícími roztodivné dopravní prostředky od ochočených draků po futuristické modely košťat schopných několikanásobků rychlosti myšlenek, ho bezelstně uchvátilo. Staromódní cestování po svých s občasným využitím teleportu mu připomínalo jeho stáří stejně jako posměch pubescentů, kteří se u teleportů smáli jemu i všem ostatním podivným vyznavačům těchto způsobů.

Zakotvil v putyce u Geryho, kterou si předem vybral v průvodci a kde se měl setkat se spolužákem z akademie. Nabídka i výzdoba restaurace jako obvykle využívala všeho, co moderní doba dokázala díky privatizaci (tak tomu říkal asi jen on) kouzelnictví a magie obecně. Mluvící stoly, fantaskní obrazy za okny, vznášející se pokrmy a neubývající půllitry s pivem. Novoty ho nedeprimovaly, utěšoval se přesvědčením, že je jedině dobře, když kouzla mohou všem lidem zpříjemňovat život. Obavy mnohých učenců ze zhroucení vesmíru po nástupu všeobecného magického bohatství se nikdy nenaplnily, tak co. Objednal si domácí podzemní polévku a pivo. Lary, jeho spolužák dorazil přesně a působil napjatě a nervózně.

"Vítám Tě za branou, jak jsi se dotal přes stráže?", pozdravil Lary otázkou.

"Nerad se holedbám, ale můj plášť dokáže víc, než jen bránit před chladem a vlhkem. Dá se teď ostatně sehnat v každém obchodě s oblečením, tak proč jsi tak překvapený?", čekal Lir na otázku o magickém štítu.

"Vždyť okolo portálu jsou všude antimagnetická zaklínadla?", divil se naoko Lary, aby nechal Lirovy schopnosti vyniknout.

"To máš sice pravdu, ale jsou opravdu ubohá, stačilo kabát vylepšit starým zaklínadlem a jsem tu!", triumfoval Lir.

"Dobrá, ale k věci, nepřijel sis se mnou popovídat o módě.", usměrňoval debatu Lary, znal Lira a jeho předváděcí prázdné dialogy.

"Neříkej mi, že se svět zas řítí do záhuby? Kdo je padouch tentokrát?", ptal se možná zbytečně okázale Lir a hned dal gestem najevo, že se za přehánění omlouvá.

"Abych byl upřímný, je to tentokrát složitější. V kostce, magická síla, která je teď v každé domácnosti se vymyká kontrole."

"Vymyká kontrole?"

"Začíná působit jaksi ve svůj prospěch a pomalu své majitele manipuluje k hromadění dalších a dalších magických výrobků, které v každé jednotlivé domácnosti násobí její vliv a umožňují jí se shlukovat a organizovat se i nad celými městskými částmi.",  líčil situaci Lary a pokračoval, "Od většiny čarodějů v okolí už měsíce nemám žádné zprávy. Jejich sídla jsou k nenalezení, 'jakoby zmizely'."

"A já budu něco jako krysař a dovedu magickou energii na sráz, kde přitrouble seskáče do moře? Vždyť tu nemáte ani žádný sráz, natož moře.", kroutil se Lir.

"Nauč krysy svým nejnáročnějším kouzlům a dej jim sílu, jakou jsi míval v mládí, taková je asi situace.", upřesňoval Lary

"Naposledy jsem zachraňoval město před obřími mluvícími vlnami a jedinou památkou, která mě ještě teď dokáže naštvat, je sůl, kterou pořád nacházím porůznu v torně, klobouku a na podobných místech. Vzpurná domácí magie, to bude hračka."

Hotelové pokouřeníčko 

Hledal po kapsách tabatěrku, bez dýmky mu to moc nepřemýšlelo a vytahovat, což mu naopak výborně šlo bez tabáku, se před nikým nepotřeboval. Když konečně tabák provoněl několika obláčky celý jeho hotelový pokoj, ještě párkrát intenzivně potáhl a pohroužil se do detektivních úvah. Jak se té magické síle dostat (pochopitelně co nejjednodušeji) na kobylku? Dobrým zdrojem informací v případech skoupých na fakta (a domácí magie byla ukázkovým příkladem) býval městský park, respektive stařeny a starci v něm. Nemohl si dovolit plýtvat časem, hned zítra ráno vyrazí mezi "informátory".

 

Ve svém oblíbeném převleku házel ptákům nadrobenou housku a čekal, až ho někdo přijde vyzpovídat. Čekání jako obvykle netrvalo dlouho.

"Pěkné odpoledne, cizinče, není-liž pravda?", pravil přistoupivší stařík, štramák (ten typ s kloboukem, hůlkou a těžkou senilitou).

"Dejž to pánbu.'", použil Lir svou 100% lingvistickou zbraň a viděl, jak stařík pookřál otevřeným úsměvem.
"Co tě k nám přivádí?", vyzvídal stařík.

"Přišel jsem najít způsob, kterak mládež chránit před magií."

"Mládež ... hmm, chápu. Magie, to za nás nebývalo."

"Nevíte, proč si mladí všechny ty magické předměty kupují?"

"Lenost, marnivost, nezodpovědnost, nedostatek úcty...", rozohnil se stařík.
"Počkejte, jsem detektiv, potřebuju minimum motivů... Pozvu vás na skleničku a vy mi povíte o mi o mládeži a magii víc, platí?"

"Když myslíte."

 

Hlavní třída. Neonové nápisy. "Magie, zázrak, zjevení + osvícení zdarma to vše jen za 399,-"

Plakáty žen v čarovně zeštíhlujících plavkách, mužů držících automobily nad hlavou díky silonáramkům, výlohy s hodinkami, které umí (omezeně) manipulovat s časem. Instatní víry a přesvědčení v lesklých pytlících - stačí jen doplnit vodou, účinkuje okamžitě.

Oči i hlava mu šly kolem. Tady někde měl být největší obchodní dům a v něm sklad. Ta čtvrt nevoní, jediným světlem jsou neony.

 

Pestrobarevné šátky se třepotaly kolem tanečnic v rytmu i mimo něj. Hudba ho táhla pryč od privatizované magie, vnímal soulad a zdánlivou ledabylost tančících dívek.

Ne.

Ano.

Ne.

Ano.

Ne .

Sakra! Proč? Zase?

 

Uviděl ji na baru a smíšené pocity jím míchaly jako barman šejkrem z drinkem pro její rozmazlené hrdlo. Nebyl jediný kdo si ji užasle prohlížel, ale byl jediný, jehož pohled opětovala. Obešel by se bez toho. Vůbec nejraději by byl býval do tanečního baru nechodil, tedy kdyby věděl, že ji tu potká. 

Zaplatí a půjde.

Jednoduchý a jasný.

"Platit, prosím.", požádal kolemjdoucí servírku o účet. 

"Zaplaťte na baru, prosím."

"Aha, tak v tom případě ještě jednou a nebude vadit, když se přesunu do salonku?", změnil plány při představě setkání s ní.

"Naopak, dvojitou švestkovou?"

"Ano.", odpověděl a utíkal do salonku, kde měl asi 10 minut klid.

Přišla a přisedla si.  (bez zeptání).

"Hudba i světlo jsou zde mnohem intimější, viď, Liráčku?", zahájila konverzaci.

"Ehm, ..., no, ..., Liráčku ? Potřebuješ mi tak pořád říkat?"

"Měl bys, pokud mohu být upřímná, alespoň před návštěvami takovýchto podniků používat omlazovací zaříkadla, rozhodně by ti to prospělo."

"Myslím, že do mého vzhledu ti nic nemusí být a navíc si přirozeně připadám lépe než ti kouzelně omlazení všude okolo."

"Chceš mi tvrdit, že ta kštice ti zázrakem narostla a je pravá? Ale, no tak. Co tě přivádí do města s domy pod zemí?"

"Počkat, počkat, chtěl bych se ujistit, děláš teď u nějaké rozvědky, že si připadám jako u výslechu? A co se týče tvého outfitu mohla bys alespoň část těla zakrýt něčím nesíťovaným, neprůsvitným, nemyslíš?"

"Jako majitelka detektivní agentury jsem zvyklá pokládat otázky a ty, jako můj společník bys měl odpovídat. Jestli se ti mé tělo nelíbí, klidně se dívej při odpovídání stranou, neurazím se. Ptám se znovu, jakou souvislost s naším případem má tvá návštěva tohoto města?"

Stočil hlavu stranou a po výrazném odkašlání prohlásil téměř výhružně: "Za prvé, jsi jen spolumajitelkou a za druhé mám dovolenou, volno, odpočívám."

"A co ten výslech stařečka v parku?"

"Sleduješ mě?"

"Takže to nepopíráš. Chceš mi tvrdit, že i ve svém volnu pátráš jen tak, ze zvyku?"

"Když mě tak dobře znáš a máš přehled o mém počínání, proč se mě ještě na něco ptáš?"

"Neurážej se a řekni mi, jak se té magii dostat na kobylku."

"Zaplatím na baru, pokud ti to nebude vadit.", pokusil se o rozloučení a zvedl se k odchodu.  

Střapaté čepce stánků schovávaly před sluncem roztodivné zboží od pouštních cestovních zvlhčovačů vzduchu (neboli čutor obalených ručníky) přes děvčata různého věku, národnosti i kvality zpracování až ke kouzelným botám obou magických "značek". První zajímavější postřeh z tržnice a týdne stráveného ve městě, konečně. Na všech magických předmětech se vyskytovaly pouze dva emblémy. Jako kouzelník snadno odhalil padělky s nulovou magickou energií, ať už s logem, nebo bez. Na trhu jich bylo překvapivě méně, než v obchodních domech v centru města. První logo, nebo spíš nápis "N€QUS" mu připomínalo kauzu šílených koček, kterou řešil před lety a v níž měl prsty až po zápěstí namočené jeho spolužák N€Q. Ať už to byla jen náhoda, či ne, aspoň něco. Druhý emblém, jakýsi hořící keř mu neříkal ani zbla. 

Čekal, čekal až ho napadne, jak zápletku vyřešit. Nejdřív to zkoušel postaru, bez zaklínadel a talismanů. Po šestém neúspěchu  se mírně nadopoval a v několika vteřinách měl jasno. Splašená magie se přece chová stejně, jako se chovala vždycky, stahuje se k chrámům a modlám. Postačí znesvětit nejvyšší chrám a je po problému. 

(O druhé možnosti - zneškodnění velekněze - zatím nepřemýšlel, nemá rád zbytečné oběti).

Nejvyšší chrám, kde ho bude hledat?

 

Budova knihovny jej zcela uchvátila. Nemohl dýchat. Rozhlížel se po vstupní hale jako prvňáček.

"No nic, nějak to dopadne.", pomyslel si a vydal se k OC Ráj.

Incest
K znesvěcení si připravil své milované kouzlo s růžovým talismanem a býčím údem. Posadil se před katedrálou na lavičku, pronesl zaklínadlo, býčí úd vrazil do talismanu a s napjatě pozoroval okolí.
Účinek zaříkání ihned omámil dva nejbližší sourozence opačného pohlaví, přivedl je do "chrámu" a donutil je utrhnout jablko ze stromu rozkoše.

"To ti nevyjde.", poznal její sarkastický tón hlasu za svými zády.

"Už to začíná působil. Pleteš se.", pyšnil se nad svým úspěchem. 

 

A opravdu. Po pár minutách bylo vidět, jak zbědovaní občané v okamžiku nabrali svá kouzly skrytá kila, z honosných aut se staly roztřesené plechovky a úsměvy široko daleko zamrzly. 

"To jsi jim pomohl.", dráždila jeho klid. 

"Já mám hotovo, uvidíme se příště. Opatruj se.", otočil se směrem k nejbližšímu teleportu a naivně, nepoučeně doufal, že už ji neuvidí.

ENDE