Měsíční žal

Při bezesné noci,

svítil Měsíc v okenici.

Mé srdce zastesklo po tvém.

Vidím tvou tvář ve stínu  temném.

Jen po troškách vidím svit Měsíce.

Už nikdy z nás nebude dvojice.

Měsíc díry má,

a mé srdce to vzdá.

Umírající duše se jen snaží,

slzy se kutálejí po mé tváři.

I mé srdce umírá,

doufám, že tě to užírá.

Mé oči uschly,

slané tváře již proschly.

Srdce umřelo žalem,

duše se zachránila málem.

Zářivý plamen zhas,

inu Měsíc byl svědkem žalu zas.