Racek

V nekonečný oceán ubírá se můj pohled,

tolik mrazivé krásy mám na dohled,

ale ať už je ta nádhera jakkoliv krásná

nevyrovná se ladnému letu racka.

Klouže sem tam vzduchem, miluje to pobřeží

i když jeho domorodcům už jen tak nevěří

kdekoho okouzlila jeho zvláštní krása

která však není zrovna dvakrát jeho spása.

“Ty, z modravých výšin, přileť dolů, přidej,

ať si z tebe můžu udělat exotickou trofej.”

Pták moc věřit chce, a tak zkrátka věří,

přesto, že jej ten muž tak trochu děsí.

To po čem touží je i malé pohlazení,

nestojí o drobty, chce jiné nasycení,

jen vzduch solí naplněn denně ho hladí

však takováhle něha, tak trochu pálí.

Já slyšel křik racka a viděl lesk nože,

pak jsem spatřil i toho muže,

dnes se však kořistí nebude moct pochlubit

chci ho zastavit, nemůžu mu dovolit,

tu nevšední bytost do hadru zabalit

a do mrazivé temnoty jeho duši odstavit.

Pták zase letí, zas slyším křik muže,

bezpochyby za chvíli vyletí z kůže.

Ať dělá co chce, nahoru nemůže,

jeho ostrý nůž a lest už mu nepomůže.

Bílá tečka na nebi, dráždí jeho zrak,

dneska není večer, kdy bude dobře spát,

o prohře se mu bude ještě dlouho zdát,

je totiž člověk, co jen sebe má rád.

Bílého vzduchoplavce může si jen přát,

napraví se někdy? Nevím – snad.

zas v nekonečný oceán ubírá se můj pohled.

Nesleduji nádheru ať je jakkoliv krásná,

já se dívám na nádherný let racka.

Racků je mnoho, jsou jeden jako druhý,

proto je třeba, být vždy pozorný.

Může se stát, že spatříš jednoho,

jenž tě zaujme, opravdu nadlouho,

pak budeš chtít peří a bílá křídla,

abys mohl s ním ve vzduchu lítat.

A jaké poselství skrývá křik racka?

"Křičím jedno slovo, a to zní láska."