Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

úvod-(s)-ní

13. 11. 2009
3
6
734

proč jsem taková a ne panenka maková

                         „Chceš žlutý, modrý nebo červený?“

„Hej, mně je to vážně jedno,“ byla tam nahá uprostřed postele, ruce stydlivě přes prsa, nohy pokrčené. Červená je moc holčičí takže „třeba modrý.“

Nechal si v ruce jen jeden kondom, další dva hodil na stůl. Znovu si k ní lehl, líbal ji na ústa, jednou rukou žmoulal stříbřitý obal, prsty druhé ruky jí tiskl bradavku, asi si myslel, že ji to vzruší. Při jiné příležitosti možná jo, ale teďka měla před sebou své asi-poprvé, a tak jen vzdychala, aby už konečně přešel na věc.

Po sáhodlouhé předehře (To kvůli mně nebo kvůli tobě, Petře?) to konečně přišlo. Nešlo to dobře, neuměl se do ní vejít. Bolelo to – prej to bolí pokaždé, když je to poprvé...


Dveře výtahu se zavírají. Poslední pohled přes zúžující se škvíru na Petra. Ne, dneska to bylo fiasko. Bylo to trapné, ne vzrušující a každopádně nudné. A navíc, když bylo po všem, šli se dívat na televizi.

Opřela se do rohu, hlas ženský nad ní zahlásil „nulté patro“ a rozevřel výtah. Tak vystoupila. Zatlačila do skleněných vchodových dveří a konečně se zhluboka nadechla. Možná ji teď sleduje z okna nebo balkonu –

ne, už se nechci otáčet zpátky. Ne teď, ne v tuhle chvíli a za těchhle okolností. Řekl „zavolám ti,“ a já věděla, že nezavolá. I když tehdy, když jsme se loučili u výtahu poprvé, a řekl, že „zavolám“ a zavolal...

Dneska to totiž ani nebolelo... jen soulož, ne milování. Bože, jestli zavolá, přísahám, že to už nezvednu!!!


Nikdo mi panenka šušu neříká. Je to škoda, protože mě se tahle přezdívka líbí. Jsem introvert, melancholik a pořád se červenám. Snažím se dívat na ostatní životy optimisticky a když jsem naštvaná, dokážu být zlý sobec. Od událostí s Petrem jsem rozbila poslední naděje, že jsem normální a mám šanci si najít pevný vztah – jak to teďka má spousta mých spolužáků. Ne, já tohle neumím.

Takže asi proto právě tohle píšu a nejsem někde venku. Jdu zítra na koncert a moc se těším (pokud jste si mysleli, že nežiju!) a ráda bych... vás všechny tímto pozdravila na Písmáku a doufám, že nějak zapadnu mezi vás :o)


6 názorů

Lakrov
16. 11. 2009
Dát tip
Obsah díla čtenáře nepobaví, nepohorší a nejspíš ani neupoutá. To, co upoutá, je překvapivě vysoký zájem, čtenost a chuť komentovat. Autor(ka) nechť promine můj komentář, související s povídkou samotnou jen okrajově. Na to, že je tato povídka patrně jedním z prvních pokusů, dopadla dobře. A že se zdá být o ničem? Jak se ukazuje, nezdá se tak každému, a hlavně: Příště to bude určitě lepší. Skoro mi teď připadá, jako by mezi prvním literárním pokusem a zde popisovanou anatomickou změnou, byla jakási nezřetelná paralela. Byl to snad autorův záměr?

slivaka
15. 11. 2009
Dát tip
život...*Lu tip

Rabb
14. 11. 2009
Dát tip
ehe.. zajímavé přivítání.. a snad mezinás zapadneš, no..

stopar21
13. 11. 2009
Dát tip
náhodou mě se to líbí... ale víte, já do toho nemám co kecat. Sám neumím pořádně psát. to chápu... ale je to napsaný pěkně a přečetl jsem to jedním dechem, to se podle mě z pohledu čtenáře hodnotí kladně. takže tak.

Sebastiana
13. 11. 2009
Dát tip
Mohu tě potěšit, že jsi úplně normální. Nemáš špatný sloh, prostě piš.

ehm písmák má ambice literárního serveru, byť amatérského... Chceš-li si popovídat o potížích v lásce či životě, radím navštívit nějaké fórum tomu určené. tu by ti to mohli dost vytmavit hezký večer

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru