Sedím, myslím, přemýšlím

Sedím, myslím, přemýšlím,

v hlavě skoro prázdno, jen jediná myšlenka.

Myšlenka, že když jsem s tebou, jako když sním.

K jediné dívce veliký cit,

já už nevím, čím pro ni být.

Ochráncem, milencem, rytířem či přítelem?

Roztáhnu křídla a budu ji krýt.

Už to mám! Budu jí andělem.

Je podzim a já koukám, nechápu.

Změtí emocí zběsile tápu.

Všechno je nové a krásně se leskne.

Co když to rozbiju, jako když kapka deště o zem pleskne?

A přece se v tom krásným pocitu dál vyžívám

to štěstí že tě mám, tu krásu kterou znám.

Najednou ty jsi můj anděl, ne já tvůj.

Ty jsi teď celý ten skvostný svět můj.

To na co se těším, když ráno se probudím

je, jak tě dneska zas vášnivě políbím.

To na co myslím, když večer se uložím,

kdy bude další vysněná chvíle, co tě uvidím?

Jsi moje všechno a já měl říct merci.

Za to, že poznal jsem tebe, za to, že jsi.

Ale neřekl, říkám jen prosím

Ať zůstaneš ta, kterou v srdíčku mým nejraději nosím.