někdy se přihodí večer

někdy se přihodí večer, kdy oči nechtěj spát. tak si začínaš pomalu hrát s myšlenkama, který se ženou dolů a pomalu plynou. ten veletok v tvojí hlavě vytváří delty, ve kterých se některé zachytávaj. ty nepodstatné nepřestávaj plynout a tak mizí v nekonečnu, aby se posléze vrátily. to potom nezbývá, než vyhrnout tepláky nad kolena a pohrát si s tema co uvízly na mělčině. jedině tak dokážeš vyplnit tu trhlinu, která se prothne na plátně života, ve chvíly, ve kterou povolí šev. přesně to je okamžik mezi sněním a stavem aktivity. no a tam jsi ty. ty, když zrovna nemáš po ruce nit, abys tu mezeru zalátl. příjdeš si joko chorý. duševně. možná ses pomátl. létat si slastně v představách a před očima jenom to co chceš. ty. a tak si užíváš ten malej, soukromej svět až do chvíle, kdy se to plátno, ten životní film, nepřetočí za mezeru. za propast co znázorňuje apatii. za černé místo, za nic. to nic ti ale spadne na líc a stejně nevíš co bylo dokud ten sen, nezažene odvážný bojovník. ospalý ráno...

---