Říčky, útesy

Říčky, útesy …

Říčky, útesy, chudá ústa …

kdy krajina se svléká,

je nahá, ni motýl lásky …

kde se útesy tříští, mráz je

a nebeská závěj kryje vše …

Říčky, útesy, prostá slova,

co nejdražší vlna …mlčí …

ptej se vran, ptej se holubů,

že je vše pavučinou stínů …

Říčky, útesy, smutek očí …

já snad zapomněl slova,

a přec mi zní „ta“ prostá v uších …

nepláču, smrt či život?

Říčky, útesy, prosby věků …

to zní světem, energie řnoucí,

jak horká krev mého těla …

pak skalní bránu zříš.

Říčky, útesy či mříž?

Krajina jen svlečená …

jen pár listů dubů zůstalo,

však mráz už hraje …

kde ptáčků štěbet byl.

Říčky, útesy, chladná těla …

mlčí rety modravé, slov ticho …

ozdoba žádná, jen mráz …

kde se útesy tříští, ústa mlčí lží

a žhavé paprsky?

Přijdou, rozpustí, mráz ustoupí …