JEDEN DEN VÁLKY-4

Střelba z kulometů, z pušek a občasné výbuchy, to byla kulisa pokračujícího útoku britských vojáků na německé zákopy.   

 Desátník Cliford Davis v přikrčeném běhu občas vystřelil z pušky a zároveň přeskakoval mrtvé i svíjející se raněné vojáky. Někteří z nich křičeli bolestí a on očekával, že se každým okamžikem ocitne na jejich místě. Vzápětí uviděl, jak u dvou postav, co běžely před ním, došlo explozi. Při ní se ozval dvojitý bolestný výkřik, načež těla vojáků dopadla bezvládně zkrvavená na ostnatý drát. Davis učinil dva skoky a vzápětí poklekl přikrčeně za mrtvého vojáka, jehož tělo zůstalo viset na ostnatých drátech ve vzdálenosti jen několika metrů od zákopu.

„Jen počkejte, parchanti!“ procedil mezi zuby, přičemž si vsunul do pušky plný zásobník. Její hlaveň poté opřel o zkrvavenou ruku vojáka, za jehož tělem se zároveň kryl. Za okamžik hleděl přes mířidlo pušky na nepřátelský zákop, v němž přes kouř viděl obrysy helem, paží a rukou německých vojáků, kteří pálili z pušek. Zalícil pušku na jednoho vojáka, který zrovna vystřelil. O vteřinu později stiskl spoušť a postřehl, jak hlava vojáka sebou cukla a zmizela. Rychle natáhl závěr pušky a vzal si na mušku dalšího Němce. Za okamžik vystřelil a následně zaslechl výkřik, po němž zahlédl, jak zasažený voják udělal prudký pohyb dozadu, při němž rozhodil ruce. Za chvíli zaslechl, jak kolem něho zasvištěla kulka a vzápětí se další zaryla do mrtvého těla, za kterým se kryl. To už opět natáhl závěr pušky a přes konec hlavně pušky hleděl na dalšího nepřátelského vojáka, který mířil puškou jeho směrem.

  Vojín Gustav Kahlow se přes namířenou pušku díval do prostoru za ostnatými dráty, za nimiž běželo velké množství postav v khaki uniformách.

„Jejich hodně! Snaž se každým výstřelem nějakýho anglána zasáhnout!“ řekl mu jeho kamarád, který stal vedle něho. Oba vzápětí jako ostatní vojáci v zákopu začali střílet. Kahlow s rozbušeným srdcem a pulsujícími spánky stiskával spoušť. Viděl, jak se mnozí vojáci hroutí, ale za nimi běželi další a další. Brzo někteří vnikli do prostoru ostnatých drátů, kde je však kosila palba.

„Hodím granát!“ vykřikl další kamarád Kahlowa a vzápětí se vzduchem mihl větší granát, který explodoval přímo u dvojice britských vojáků, která byla před ostnatým drátem. Kahlow postřehl, jak těla při výbuchu byla vymrštěna a poté dopadla na ostnaté dráty. Pak zalícil pušku na jednoho z běžících pěšáků a stiskl spoušť. Voják rozhodil rukama a padl bezvládně na zem. Současně jeden z jeho kamarádů vykřikl a on spatřil, jak se kácí na dno zákopu. O chvíli později vykřikl vedle něho stojící druhý kamarád, jenž rozhodil ruce a s vytřeštěnýma očima se zhroutil. Zároveň si uvědomil, že jeho tvář byla zasažena roztřísknutou krví. S pobledlým obličejem a studeným potem přehlédl zrakem prostor před zákopem. Hned si všiml, že za mrtvým vojákem, co se nachází na ostnatých drátech, se krčí pěšák. Zamířil tím směrem pušku, načež vypálil a po natáhnutí závěru stiskl opět spoušť. Vytušil, že nepřátelského vojáka nezasáhnul, a tak lícil na něho dále. Záhy však pocítil prudkou bolest v krku, přičemž postřehl, jak krev dopadla na pušku. To už za chroptění zády dopadl na opačnou stranu zákopu, po jehož stěně sjel na jeho dno. Vše začal vidět rozmazaně a zároveň měl pocit, že se začíná kamsi propadat, přičemž hluk střelby zanikl v dálce.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI