Vampýrská pohádka od Hranické propasti (II.)

Druhá část (volné pokračování).

Sličná, přátelská, veselá víla se proměnila v noční můru a krvelačnou bestii s magickou působností. Ladná vampýrka se přilepila na šaška. Několika rozmachy rukou její drápy roztrhaly barevnou kombinézu, kterou rozmetala po místnosti. Nahého muže povalila na zem a drápy mu přejela zlehka po hrudi, na níž se vzápětí objevily krvavé šrámy, které pak dychtivě olízla. Královna všemu přihlížela s úžasem a zkoprnělým výrazem. Příliš bychom se jí nedivili, kdyby měla pocity, že se zjevila na place při natáčení chlípné scény ze SM filmu či něčeho podobného.

„Co ti to koluje za krev v těle, mizero?“ upřela démonizovaná víla zrak na svou nahou oběť, když se kysele zatvářila nad čerstvou krví, která orosila rány na hrudi.

„Chutná ti? Nedivím se. Vysávat krev z přítele. Mně by též chutnala,“ prohlásil Frak s jistou dávnou uštěpačnosti.

„Neboj, dojde i na tebe,“ slibovala mu. „Terčů se vyskytuje v okolí bezpočet,“ usmála se a vrhla se obratem na královnu. Té rovněž bez mrknutí oka roztrhala šaty na cáry, které měla na sobě. Vylekaná vládkyně se klepala strachy. Nepříjemné dotyky na hebké pokožce rovněž nesnadno přijímala.

„Mizero, podívej se, jak je tvá paní vyděšená,“ smála se proměněná víla a pobízela šaška k pozorování. „Pravila jsem, ať je do poledne hrad prázdný. Proč tu ještě vy dva strašíte? Hrajete si se mnou? Mám si s vámi pohrát já?“ děsivě hřměla Alvap.

„Alvap, nechej toho,“ vykřikl harlekýn.

„Zapomeň na starou Alvap, mizero!,“ ohlédla se vyzvaná na rozveselovače. Poté se zpříma podívala do královniných hnědých očí a prohlásila. „Líbíš se mi. Máš štěstí, že jsem zatím nedostala chuť na královskou krev. Tvůj čas však přijde. Neboj, poznáš až uspořádám hostinu na tvou počest. Teď vypadni i s tím laciným kašparem, než si to rozmyslím.“ Alvap pustila Marion, vznesla se a odfičela neznámo kam.

Frak pomohl své paní na nohy a podal jí nové šaty. Královna se slzami objala svého šaška. „Mám strach, Fraku. Opravdový strach. Co se bude dál dít?“ „Netuším, má paní. Mou kamarádku posedly evidentně zlé síly a již to není ta víla, jak jsme ji znali. Zahalíme se do šatů a vyrazíme na statek k Otáhalovi. Doufám, že panu králi nebude trvat návrat domů dlouhý čas.“

Trvalo přes tři týdny, než se král Radomír i s vojskem vrátili do rodného kraje. Při návratu král požádal v jednom ze sousedních regionů o pomoc metače ohnivých koulí a známého kouzelníka. Z dálky mohla výprava pozorovat, jak se proměnilo okolí Hranic. Zejména na barvě nebes. Modrá oblaka se proměnila v barvu jantaru a krve. Sluneční paprsky se těžce prodíraly k zemi a některé rostlinstvo začínalo uvadat. Jindy plně listnaté, kvetoucí stromy zdobily prořídlé větve.

Královská družina projížděla krajinou. Lidé vítali krále. Každý ho zároveň varoval před návratem do svého sídla. Pověděli mu o tom, kde nalezne choť a jak nebezpečné je pohybovat se v noci venku. Bída, smutek, strach panovaly v hranickém regionu. Veličenstvo zamířilo na velkostatek k Bečvě. Tam jej netrpělivě vyhlíželi jeho poddaní.

Při přivítání s manželkou mu padla zjihlá do náručí se slzami na tvářích. Jejich milované sídlo se proměnilo na doupě vampýrů, jemuž vévodila Alvap. Na azyl u Otáhala si nemohla Marion stěžovat, přesto by se raději vrátila co nejdříve domů a ulehčila tím hlavně rychtářovi. Každodenní krvavé lázně a hody, jež pořádala vrchní vampýrka se svou družinou, děsily každého. Král svolal vojevůdce a domlouvali se, jak provést útok na hrad a vyhnat z něj zlé síly. Vědomi si nelehkého úkolu se radili celý den. Do rady se zapojil i kouzelník s metačem ohnivých koulí. Právě metač se měl stát hlavní zbraní v boji proti Alvap a jejím krvelačným poskokům. Kouzelník nabízel, že se je pokusí zparalyzovat a proměnit je v něco jiného. Králi se navrhované nápady a strategie zamlouvaly. Celé rozpravě z povzdálí naslouchal i Frak.

Před důležitou bitvou se všichni posilnili a houfně vyrazili dobýt zkonfiskovaný hrad. Koňská postroj zvonila krajinou. Před nimi kráčeli lučištníci a kouzelník s metačem. Kolem metače táhly koně dva povozy s koulemi. Před Nýřovem stanula celá garda kolem poledne. Metač tleskáním rozžehl své ruce a vrhl jednu ohnivou vlnu na vrata hradu. Ty bezpodmínečně začaly hořet a vojsko čekalo až se po chvíli propálí dostatečná díra, jíž by pronikly dovnitř.

Dříve než oheň vykonal potřebu, ozvaly se z nebe hromy a blesky šlehaly všude kolem. Z hradu vyletělo deset černých postav obhlédnout situaci. Lučištníci je zavalili první salvou šípů, jenže všechny minuly cíl. Za to smečka nových hradních usedlíků se neúprosně vrhla na kouzelníka. Toho vysmekli do výšin, kde si s ním pohráli a prokousnutím hrdla mu odsáli část krve a napumpovali do něj svou krev. Mezitím se metač snažil trefit koulemi bandu krvelačných potvor. Neúspěšně. Několik vampýrů úspěšně hasilo plameny na vstupu. Jiní vampýři se rozhodli uhasit metačův život, což se jim úspěšně podařilo.

Rozezlení a nevraživí vampýři v čele s Alvap likvidovali postupně jednoho člena královského vojska za druhým. Marný boj s temnými sílami přinutil Radomíra, aby vyslal kurýra pro dvorního harlekýna. Zranění se neubránil ani samotný král. Ten se svalil v bolestech k zemi, kde se pokusil dožít příchodu šaška. Celé vojsko po řadě odpadlo a hradní okolí se postupně proměnilo v mrtvou zónu. Po krvavé řeži zůstala v okolí Nýřova ležet bezvládná těla. Vampýři utrpěli nepatrné šrámy. Chvíli kontrolovali situaci nad bojištěm, zda se ještě někdo objeví. Zajatého čaroděje považovala bývalá víla za cenný trumf vůči případným soupeřům.

V době, kdy se rozjařovač dostavil k hradu, již vampýři jeho okolí nestrážili. Před očima se mu naskytla tragická scenérii, na níž hledal krále. Procházel se mezi mrtvolami, než ho po chvíli nalezl.

„Pane, jak jste na tom?“

„Fraku, všichni padli. Všichni do jednoho muže. Vidíš sám, že ani se mnou to není růžové. Ty monstra ovládla absolutně celé panství. Proti tomu lidská síla nic nedokáže.“

„Vaše veličenstvo, co navrhujete?“

„Drahý příteli, musíš se pokusit zastavit ty ohavnosti sám.“

„Pane, to po mě nechtějte.“

„Fraku, prosím, zachraň celé Hranicko. Otevři svou třináctou komnatu s minulostí a postav se těm nestvůrám, pokud nechceš přihlížet pustošení kraje a poslouchat o dalších bolestných prohrách.“

„Pane, odpřísáhl jsem Vám, že se ke své minulosti nikdy nevrátím. Netoužím po tom, kým jsem byl. Rozdávání radosti mě plně naplňuje.“

„Fraku, radost všem uděláš, když se postavíš vampýrům. Nikdo tady kromě mě o tvé minulosti neví. Pokud zbavíš kraj toho zla, lidé tě pochopí. Udělej to pro mě a pro celé království. Prosím,“ žadonil král.

Šašek mu hleděl zpříma do očí a četl v nich výraz zoufalosti. „Dobrá, pane. Jenom mě již o nic neproste. Nenáleží králi, aby prosil šaška. Bude to pro mě hodně těžké, avšak udělám to, oč mě žádáte. Vykonám vše, co bude v mých silách, abych vám přání splnil.“

Král ztěžka oddychoval a při zakašlání vychrlil i krev. „Můj čas se blíží. Jsem rád, že jsem tě poznal a…“ Větu už Radomír nedokončil, jelikož se vtom bleskurychle přiřítila Alvap a padla králi na záda. Uchopila jej a drápy mu zaťala přímo do očí před zraky rozveselovače, který přihlížel brutálnímu usmrcení.

„Věděla jsem, že někdo přijde králi na pomoc, ale že to budeš pouze ty, to jsem nečekala,“ smála se. „Copak ti pravil hezkého před smrtí? Poklábosili jste?“ Cynicky se vysmívala vampýrka s dovětkem. „Radši odsud rychle uteč, než dostanu dnes chuť i na tvou krev. Královna bude potřebovat utěšovat žal a zahřát pelíšek.“

Harlekýn jako by její slova neslyšel. „Alvap, pusť to tělo. Lidé se budou chtít důstojně rozloučit se svým vladařem.“

„Zapomeň, mizero. Večer se koná hostina na královu počest. Královská krev není na degustaci každý den. Radím ti dobře, zmizni, než si pochutnám i na tvé krvi.“

Harlekýn přihlížel bezmocně tomu, jak s ním jeho dříve dobrá kamarádka zametá. Vampýrka se zmocnila mrtvoly panovníka, vznesla se do výšin a odebrala se zpátky do svého útočiště. Kašpar měl cestou na velkostatek o čem přemýšlet. Zejména musel co nejšetrněji oznámit smrt svého pána čerstvé vdově. Uvědomoval si svou současnou pozici, v níž nemohl konkurovat Alvap a zabránit jí v páchání krvavých zvěrstev. Jediným východiskem, o které ho poprosil i pán, se jevilo, aby oprášil zapomenutou minulost a neprodleně se vypravil získat svou dávnou hodnost a bojovat zlem proti zlu.

Frakova minulost se nedá označit za veselou. Spíše naopak. Před deseti lety jej Radomír dovedl z jednoho tažení do svého království, kde jej představil jako nového šaška. Předtím harlekýn zastával funkci vládce temnot. Avšak páchání zla se mu zprotivilo a dobrovolně se nabídl panovníkovi, ať jej vysvobodí. Přísahal mu věrnost a rovněž i to, že se ke svým praktikám a životu, který do té doby vedl, nikdy nevrátí. Dnes po deseti letech mu jeho král zemřel před očima a rozjařovač uskutečňuje další životní rozhodnutí. Tentokráte nesmírně těžší než předtím, třebaže situace se zdá jasnější. Netušil, co potřebného musí vykonat, aby získal svou ztracenou hodnost, přesto se rozhodl oživit zašlou minulost a vstoupit do třinácté komnaty. Přitom nažhavený na to jako tryska u nadzvukového letounu rozhodně nebyl.

Po návratu na statek šel šetrně oznamovat tragickou zprávu královně. Její pláč a nářek zavalil celou místnost. Objala svého poddaného. Teskně se k němu přivinula a vzlykala. U večeře komediant oznámil Marion svůj odjezd z Hranic. Ta vyzvídala proč, jenže odpověď se nedozvěděla, což ji zarmoutilo ještě víc.

„Přišla jsem o muže a ještě mám ztratit vzápětí drahého přítele, který se staral o můj úsměv na tváři. Neodjížděj, prosím.“

„Musím, má paní. Nebojte se, vrátím se zpátky a pokusím se zachránit vaši domovinu.“

„Na vtipy není vhodná doba, Fraku,“ pokárala jej.

„Má paní, netropím si legraci. Věřte mi, že je to mé nejtěžší životní rozhodnutí. Jenže teď nemohu nic spásného vykonat. Po návratu mi hrozí, že vás ztratím. Protože až se vrátím, možná mě nepoznáte. Bojím se, že mě pak už možná nebude chtít nikdy spatřit. Přesto to riziko podstoupím, protože hlavní je odstranit temné síly, které se určitě nespokojí s dosavadním působištěm. To ani nemluvím o strachu o vás, který ve mně bude plápolat po dobu mé nepřítomnosti. “

„Fraku, ty mě děsíš. O co kráčí? Nemluv v hádankách.“

„Nerad bych to více rozebíral. Jenom vám povím, má paní, že ne vždy jsem lidem rozdával radost a pečoval o spokojený výraz na tváři, jak tomu je u vás. Nechtějte vědět více, jste již natolik rozrušená, že další podrobnosti by vás nepotěšily, nevěřila byste jim a nejsou žádoucí. Věřte mi, vím, o čem mluvím.“

„Rozrušená jsem z toho, do jaké situace jsi mě nyní uvedl. Mám se tě bát až se vrátíš? Povyprávěj mi o své minulosti, než odjedeš. Dokážu toho snést hodně. Již tak trpím manželovou smrtí, co může být horšího? Neprav mi, že tvá minulost to zastíní.“

Šašek nakonec vyhověl jejímu přání a pootevřel jí dvířka do své třinácté komnaty. Jeho paní s údivem poslouchala vyprávění. Nejraději by ji vzal s sebou, jenže výprava do končin, kde ze strachu ani lišky či šavlozubí tygři nedávají dobrou noc, se jevila jako čirá pošetilost. Setrvání v Hranicích se postupně den ode dne stávalo rovněž riskantnějším a nebezpečnějším. Marion musela zvážit, čemu dá přednost. Zda setrvání na statku nebo přesun do míst, kde vampýří moc nesahá. Kašpar jí doporučil vyhlásit stav nouze a uklidit se na bezpečnější místo.

---